Ve službách astrologie XII.

Vážení čtenáři, v závěrečné službě astrosymbologii nás čeká setkání s metodou progresivního horoskopu. Na úvod vybíráme pár slov z knihy Dane Rudhyara Lunační cyklus, která vyšla v českém překladu péčí nakladatelství Půdorys v roce 1999.

"Podle astrologické symboliky je Země polem individuální zkušenosti, ve kterém je člověk rozhodujícím činitelem; obloha je polem univerzální činnosti a v jejím měřítku je člověk jen nekonečně malou jednotkou. Objektivní čas se vztahuje k obloze; subjektivní trvání k Zemi. V metodách progresí se nebeské cykly redukují na typický cyklus Země, kterým je jedno úplné otočení se naší zeměkoule kolem své osy - to znamená jeden den. Obecné se redukuje na zvláštní. A v nejznámějším typu progresí se nebeský cyklus, určovaný úplným návratem, revolucí hvězdného nebe - což je jeden rok - redukuje na cyklus denní.

Tak se postuluje, že jeden den po narození se rovná roku skutečného reálného života; a technický postup takového studia progresí je jednoduchý. Člověk se podívá do efemerid (astronomických tabulek pozic nebeských těles) pro příslušný rok a den narození a zaznamená pozice planet (včetně Slunce a Luny) pro každý následný den po narození. Kupříkladu pozice pro třicátý den symbolizují okolnosti, se kterými se člověk setká v třicátém roce svého života.

Tyto progrese se vztahují k subjektivnímu trvání, a ne k objektivnímu času. Není to ten fyzicky nebo objektivně chápaný čas snímaný skutečnými periodami nebeských těles. Je to symbolický druh času, protože je to čas, který se odvíjí uvnitř, tak jak v jednotlivci probíhá proces subjektivního uvědomování si a hodnocení. A to nám objasňuje, jak tyto metody progresí fungují.

Představují tedy strukturální linii rozvoje svobody jednotlivce - jeho celoživotní možnosti tvůrčí svobody. Neříkají nám, co se stane, ale to, jak se člověk může stát tvůrčím a svobodným jako individualita, když se aktivněji a konkrétněji stane tím, co v potenciálu ukazuje jeho nativita (horoskop pro okamžik narození)."

Nejdůležitějším ukazatelem vývoje v progresích je vztah mezi Sluncem a Lunou, který rozvíjí lunární fázi nativity, o které jsme psali v našem osmém pokračování. Progrese nám umožňují prožít všech osm lunárních osmin, tedy nejen tu během níž jsme se narodili. Lunační cyklus začíná s posledním novoluním(konjunkcí mezi Sluncem a Lunou) před naším narozením. Naposledy nám k praktickým ukázkám poslouží život Vlasty Buriana. Narodil se 9. 4. 1891 ve 12:00 SEČ v Liberci, k poslednímu novoluní před jeho narozením došlo 8. 4. 1891 v 21:51 SEČ.

Nov před narozením představuje zdroj energie, sloužící k tomu, abychom se při porodu vynořili z lůna naší matky jako jedinci, kteří jsou plody vztahu mezi otcem (Slunce) a matkou (Luna). V onom novu nacházíme začátek vlastního lunačního cyklu, v momentu narození se nadechneme do konkrétní lunační osminy, tím však vztah mezi Sluncem a Lunou nekončí, jeho další běh nalezneme v progresích. Vlasta Burian se narodil den po novoluní, do úplňku se vztah Slunce a Luny v dostane 24. 4. 1891, což odpovídá v progresi lednu roku 1906.

Astrologové sestavují pro obě hlavní fáze (novoluní a úplněk) horoskopy, s jejichž pomocí nahlíží do vnitřního světa člověka. Právě tyto dvě fáze ukazují vstupy jednotlivých lidí do nových životních období. Od novu k novu uběhne necelých třicet dní - tedy necelých třicet let, od novu k úplňku a od úplňku k novu dnů téměř patnáct - tedy téměř patnáct let.

Jako příklad si vezměme druhý Buriánům lunační cyklus. K druhému novu po Burianově narození dojde 8. 5. 1891, což odpovídá začátku roku 1920. Rokem 1920 začíná období, kdy po novém spojení Slunce a Luny, dochází k postupnému vynořování nových možností. Burianův vnitřní svět je výrazně subjektivní a otevřený všem podnětům. Člověk v této fázi potřebuje změnu a tak předpokládáme, že i Burian ji intenzivně hledá. Je čerstvě ženatý a můžeme tušit, že si začíná dělat velké plány do budoucna; z počátku nepříliš uvědoměle, ale později, jak se Luna vzdaluje od Slunce, mnohem vědoměji. Jeho sny a vize dostávají konkrétnější tvary.

Roku 1923 začíná druhá lunární osmina, která je spojena s touhou osvobodit se od zbytků minulosti. Burianův vnitřní svět je obohacen dynamickou energii, která ho žene vlastní cestou, touží zanechat svoji stopu ve světě, ale současně s tím se jeho sny střetávají s vnější realitou.

Jeho vnitřní napětí postupně narůstá, a vrcholí až v roce 1927, v období kdy vztah Slunce a Luny dospěje k první, rozběžné, kvadratuře. Bouřlivý vnitřní život volá po činu. Rozšiřuje oblasti v nichž se chce projevit, aniž by si uvědomoval zda na ně jeho schopnosti stačí, nebo ne.

Teprve po čase začíná své emoce mísit s rozumem, což je spojováno se čtvrtou lunární osminou a rokem 1931. Burian je konfrontován s vlastními rozhodnutími či s rozhodnutími, které za něho učiní někdo jiný. Přizpůsobuje se novým podmínkám a čerpá nové informace.

Vrchol probíhajícího třicetiletí je v roce 1935. Tak jako Luna dospěla do opozice ke Slunci - úplňku, tak jeho emocionální, činorodý vnitřní život spěje ke svému vrcholu. V této době spontaneita a subjektivita ustupuje vědomému poznání a rozhodování. Úplněk přináší světlo i v prostřed noci, pročež bývají vidět jak světlá tak temná stránka osobnosti. To se ve vnitřním světě odráží jako přehodnocení dosavadního života. Vše je možné spatřit v plné nahotě, člověk je konfrontován s vnitřní pravdou, kterou si chtě nechtě začíná uvědomovat.

Toto poznání chce člověk dál rozšiřovat a prohlubovat v šesté lunární fázi, která má počátek v roce 1939. Během této fáze se chce člověk o svůj vnitřní svět, myšlenky a city, podělit s ostatními lidmi. Ukazuje se mu, kdo byl v poslední době jen doprovazečem jeho života, a kdo inspirátorem k nové budoucnosti.

Za poslední lunární čtvrti, která trvá od léta roku 1942 do konce roku 1945 dochází běžně k potřebě zbavit se všeho, co člověk nepotřebuje. Očistit se od toho, co se přežilo, co je svazující, zatěžující, falešné. Takovéto vnitřní rozpoložení je v Burianově případě navíc spojeno s vnějšími událostmi konce války. Na konci tohoto období stojí Burian sám, bez přátel, bez divadla, smí si říci: "Světská sláva, polní tráva".

V roce 1946 poslední lunární osmina (vztah Slunce a Luny se blíží novému spojení) přináší vnitřní soud, v případě Burianově doprovázený soudem vnějším. Cyklus se uzavírá a z dosavadních zkušeností a názorů si vnitřní svět snaží udržet jen ty, které mu bezpečně zajistí nový začátek, základní kameny, na kterých započne novou stavbu. Mohou to být i jeho osvědčené gagy, které mu v nových podmínkách udrží přízeň diváků.

Závěrem je třeba říci, že vnitřní svět nemůžeme přesně popsat, je to vcelku intimní záležitost. Případným vodítkem by tu mohl být intimní osobní deník, ale kdo z nás by ho otevřel veřejnosti? A tak i nám, místo nahlížení do soukromých Burianových poznámek, nezbylo než čerpat z knihy Antonína Krále a Petra Krále Vlasta Burian, která vyšla v roce 1969 a z knihy Vladimíra Justa Mystérium smíchu z roku 1993.