IV. Vztah Slunce a Měsíce - zkoušky děda Vševěda       Od nepaměti bylo lidstvo fascinováno zatměním. Nebeskému jevu spojení Slunce a Měsíce přisuzovali tajemné a hrůzostrašné vlivy. První písemný doklad o slunečním zatmění pochází z 22. října. 2137 př. Kr. z Číny. Pro některé národy jižní polokoule bylo zatmění symbolem milostného aktu. Národy blíže severnímu pólu věřily, že si Slunce s Lunou vymění místo a tak zkontrolují, co se děje na Zemi. V našem podnebním pásmu se věřilo, že při zatmění Slunce požíráno drakem a při zatmění Luny chtějí Měsíc sežrat hladoví psi. Proto se lidé sešli a zaháněli obludy co největším hlukem.       Čas dávných věšteb uplynul, ale nezbavil nás otázky, jak zatmění v horoskopu interpretovat. Dnes se na zatmění díváme jako na zajímavý astronomický úkaz a v našich srdcích zůstává jen úžas nad celou tou krásou. Chceme-li prakticky poznat význam zatmění, musíme si uvědomit jednu zásadní věc a tou je, že zatmění jsou fáze cyklu vztahu mezi Sluncem a Lunou. Neměli bychom zatmění vnímat jednotlivě, ale jako součást 18,5 letého cyklu (doba mezi dvěma zatměními na stejné pozici ekliptiky, známé jako Metonův cyklus). Astrologové, jako strážci symbolického jazyka, se však stále drží obrazného významu zatmění.       Jak říká Alexandr Ruperti: "Zatmění symbolizují vážnou konfrontaci člověka se vším, co brání v lidské povaze brání duchovnímu pokroku." Při zatmění jsme vystaveni síle svých zajetých kolejí a pohodlných zvyků. Jsme vyzváni k tomu, abychom co nejradikálněji skoncovali s omezujícími faktory vlastní osobnosti. Výsledek bude záležet na síle naší vnitřní povahy a vůli, na tom, zda si udržíme integritu spolu s otevřeností vůči změnám.       Vzpomeňme na pohádku O třech vlasech děda Vševěda a jako Plaváček poznejme sílu zatmění. Při zatmění Slunce musíme najít a zabít hada v kořenech stromu. Svůj charakter musíme zbavit forem, které se přežily a příliš nás svazovaly. Jen tak zas "omládneme" kouzelnými jablky našeho charakteru. Při zatmění Luny nahlédneme do studnice, na jejímž dně sedí žába a svým nafouklým voletem, plným strachu a obav, bráníc tak vytrysknutí pramene. Rozpoznáme-li žábu, formu strachu, máme možnost ji zabít - uvědoměním si emocí, které v sobě skrývala. Síla našich citů se uvolní a nový způsob myšlení pak plynule vytryskne na povrch. Padne-li zatmění do cesty našeho horoskopu, stáváme se Plaváčkem. Hrdinou, plavajícím v toku cyklu, který si, chtě nechtě, musí poradit se svými reakcemi, strachy a zlozvyky, chce-li získat tři zlaté vlasy děda Vševěda - životodárné hvězdy Slunce!