VI. Merkur - tajný agent 007       Jistě si se mnou vzpomenete na některý z filmových dílů agenta 007. Před očima se objeví hrdina, který si pokaždé poradí. Jeho hlavním posláním je zajistit hladký průběh operace, získat tajné informace a hlavně zcela nenápadně a elegantně zničit nepřítele. Z přehršle schopností poutavého agenta 007 si vybereme ty, které vždy projevuje. Jsou jimi lstivost, vtipnost, bystrost a vědomostní přehled, jazyková vybavenost, postřeh, společenský přehled, obchodní duch, zvládání techniky a technologií, logika a moudrá zkušenost a v neposlední řadě i zvědavost. Tyto vlastnosti mohou snadno připomenout funkce, které astrologie spojuje s Merkurem.       Astrologie se opírá o pozorování. Stane-li se objektem našeho zájmu planeta Merkur, zjistíme, že jsou pro pozorování charakteristické dvě fáze v jakých Merkura můžeme na obloze pozorovat - Prométheus a Epimétheus. Spolu s tím můžeme analogicky pozorovat agenta 007 a najít v jeho jednání merkurskou funkci.       Prométheovský agent 007 bude jednat na vlastní pěst, bude se snažit realizovat své představy v co nejkratším čase. Je otevřen rytmu zítřka a ke svému cíli směřuje totální improvizací netrpělivě vyživovanou jakoukoliv situací a jakýmkoliv místem. Je netrpělivý, dychtivý praktické realizace svých nápadů.       Funkci epimétheovskou na něm uvidíme v momentech, kdy nás překvapí svou rozvahou, klidnou logikou, schopností zorganizovat věci i lidi dle svých nabytých zkušeností. V takových chvílích se empimétheovský agent 007 vyzná ve filozofii, chápe systém cizího náboženství, mistrně dodrží bontón a elegantně ovládne své pudy.       Analogie k pozorovaným fázím Merkura můžeme hledat kdekoliv, kam se jen podíváme. Například na našem obrázku nalezneme mnoho symbolů vnitřního i vnějšího dorozumívání - silnice, most, značky, ornamenty, sochy, fotícího chlapce, jdoucí, hovořící lidi, sochu Nabua držícího v ruce rydlo - pisátko (akkadský bůh "tabulek osudu", písma), elektrické vedení, antény a mezi jinými i současný znak Merkura.       Merkur je spojovatel. Je představitelem všech slov - symbolů, která spojují pojmy, gesta, činny, vjemy s city. Možná je to právě on - Merkur - tajný agent 007 - nervová soustava - elektrická energie, která ač skryta očím vyživuje a tvoří svými impulzy celý svět.       Ve světě před naším letopočtem se bůh Nabu objevuje v období vlády starobabylónského panovníka Chammurapiho (18.stl.p.K) V akkadské mytologii bůh písařství, zpočátku písař a správce boha Marduka. Uctíván byl ve městě Borsippa (dnešní Birs Nimrúd) jako Bůh moudrosti. Jako písař tabulek osudů byl pokládán i za jejich držitele a určovatele osudů, a tím i za jednoho z nejvyšších bohů panteonu. V Babylonu vždy jedenáctého dne oslav jara (začátek při novém měsíci, při prvním srpku světla co nejblíže po rovnodennosti), když se sešli bohové v Síni osudu, aby rozhodovali osudech světa pro následující rok, zaznamenával Nabu jejich výroky. Nabu byl spojován s Merkurem a ten zas s dobrou úrodou, obchodem, obilí, zhojněním dobytka. Byl-li Merkur obzvlášť jasný, nastal pro korunního prince nejpříznivější čas k setkání s králem.       Oslava jara: první tři dny přípravy. Večer čtvrtého dne velekněz předčítal Mardukově soše v chrámu velký mezopotámský mýtus o stvoření Enúma Eliš. Pátého dne se králi dostalo rituálního ponížení, když jej velekněz před sochou boha udeřil do tváře a ostře ho zatahal za uši. To mu nepochybně mělo připomenou, že jeho moc je v konečném důsledku v rukou Mardukových. Král, jenž poté sehráli roli boha, byl držen v zajetí "na hoře" v chrámové věži. Tehdy byl do ulic před chrámem vypuštěn neřízený vůz; bůh zmizel a do města vstoupil chaos. Byl obětován bílý býk. Šestého dne přibyl do města Nabu (Mardukův syn) a v chrámu postavili jeho sochu. Na tomto místě je jediná tabulka popisujíc průběh obřadů rozlomena, nicméně podle všech ostatních pramenů se zdá, že následujícího dne Nabu vysvobodil svho otce ze zajetí a sochy bohů přinesené do Babylonu byly shromážděny s Síni osudu ve velkém chrámu. Osvobozený Marduk byl pak opět zvolem krále bohů. Devátého dne vedl král procesí ulicemi města k velké hostině na oslavu svého vítězství nad bohyní chaosu Tiámat. Večer pak ulehl s kněžkou v chrámové "komnatě lože" na znamení konečného spojení boha a bohyně. Na nebi i na zemi byl konečně obnoven řád.