V našem podnebním pásmu se věřilo, že při zatmění chtějí Měsíc sežrat hladoví vlci či zbloudilí psi anebo zlé čarodějnice a čarodějové. Lidé se proto scházeli a zaháněli obludy co největším hlukem.

Slované mezi sebou tradovali o zatmění podobné zkazky jako okolní národy. Zatmění Měsíce si Slované vysvětlovali jako čin vlka, zlých bytostí, hlavně čarodějek – viz. Caspari, Homilia de sacrilegiis. Cituji z 1.c., § 16: „Kazatel touží na pověru, že prý čarodějka při zatmění snímá měsíc z oblohy.“¹  Pověra o tom, že zejména ženy kouzelnice ujídají Měsíc je doložena u Ditmara Meziborského, jenž varuje před výkladem zatmění kouzly čarodějnic. V Čechách proti pověrám o zatmění horlí Indiculus superstitionum. V Alexandreidě upravovatel rýmování staročeského říká:

„To sě ještě často stává,

ž´še  j´ho světlost proměnievá

– i mluvie to sprostní dědi,

 by jej tehdy jedli vědi.“ ²

 

Ještě protomedikus království českého tadeáš Hájek z Hájku se zmiňuje o starodávných názorech na zatmění, že Měsíc a Slunce onemocněly, či podlehly kouzlu a také mluví o obřadech a hlučení při zatmění. Hájek: „Mnozí rozličně o nich (o Slunci a Měsíci) smýšleli. Někteří domnívali se, že by ta světla v nějaké těžké nemoci a nedostatky upadala – jiní smýšleli, že pro nějaké čáry a kouzla světla svého zbavena bývají. A protož při tom času (při zatmění) tloukali a bili na měděnice a na měděné nádoby, že by zaháněli ta kouzla.“ ³

Balbín roku 1666 píše v Přepodivné matce svatohorské Marii, III. kniha, kap. 8, že: „Staří, dokud ještě byli pohané, na větším díle hrubě se bávali zatmění měsíce, domnívajíce se, že se proto zatmívá měsíc, že se na ně hněvá a jim hrozí něco zlého. Pro kteréžto jednou v myslích obecného lidu vštípené domnění, byla-li bitva, když se měsíc zatměl, pouštěli od statečnosti a jsouce plní strach nějakého domnělého neštěstí, nezmužile se potýkali a tak dávali se nepřátelům přemoci, mohše zvítěziti.“

Lidový strach ze zatmění se nedaří zastavit ani křesťanstvím ani astronomickým vysvětlením jevu. Zatmění se „přestáváme“ bát až ve chvíli, kdy je naše pozornost stržena jinými podněty, otupěna či zahlcena přívalem možností a hlavně kolektivním odklonem od světa magického v jednoduchém odsouzení, že všechny zkazky o zatmění jsou pouhými pověrami. Nakonec, ani mně se nechce věřit na pověry a jsem daleka tomu, někoho lákat na jejich notu. Na celou záležitost se chci podívat z jiného úhlu. K smíchu mi totiž rozhodně nejsou lidské obavy a strachy. Ptám se tedy, proč se lidé tak báli a někde i stále bojí zatmění? Proč pro ně věstí neštěstí?

Základ hledám v lunačním cyklu, který je matricí pro naše vnímání času a cyklických procesů. Sledování lunačních fází vedlo k určení rytmu kalendáře. Jeho spojení či odraz nalezneme jak v přírodě, tak v životě lidí. Poznání jednotlivých fází přináší do života zmítaného událostmi a nečekanými zvraty řád a rytmus, který se oprávněně jeví bezpečným. Střídání novů a úplňků vede k pochopení proměn, smrti a k vizi „věčného návratu“. I přesto, že okamžik zatmění lidstvo umí vypočítat už tisíce let, k němu stále má respekt a náležitou bázeň. Vždyť v momentu zatmění se nabízejí lidským smyslům a mysli ony „jisté“ fáze v nových podobách. Jakákoliv změna v záležitosti, s kterou jsme dobře obeznámeni a hotovi říci, že funguje „automaticky“, je děsivá. Naše jistota se okamžitě zviklá a mysl člověka zoufale hledá opětovný záchytný bod. Zatmění nás vystavuje konfrontaci se zastavením, strnutím, útěkem k jistým-ověřeným zkušenostem, k minulosti, která nás může ochránit. Jak říká Alexandr Ruperti: „Zatmění symbolizují vážnou konfrontaci člověka se vším, co brání v lidské povaze duchovnímu pokroku.“ ⁴

Při zatmění jsme vystaveni síle vlastních zajetých kolejí a pohodlných zvyků. Zatmění jsou výzvou k tomu, abychom co nejradikálněji skoncovali s omezujícími faktory. Výsledek naší snahy bude záležet na síle vnitřní povahy a vůli, na tom, zda si udržíme integritu spolu s otevřeností vůči změnám.

V horoskopu pro 25. dubna 2013, 21:57:31 SELČ nalézáme Slunce v konjunkci s Marsem. Naše akceschopnost, spojovaná s Marsem, je motivovaná hodnotami, které jsou nám již vlastní zažité, na které se může spolehnout a pro které v sobě nalézáme největší sílu k jejich prosazení (Venuše Večernice). Úkol to však nebude jednoduchý, neboť v opozici je Měsíc se Saturnem. Dva „strážci“ času spojeni v zatmění, to je opravdu silný tabák a budeme-li mít možnost i pěkná pastva pro oko pozorovatele noční oblohy. Osvědčené struktury, formy vnímání (Měsíc-Saturn) ve službách akce vycházející z osvědčených hodnot, toť bez nadsázky Damoklův meč.

Co je „ve hře“, co je „výzvou“? Pro oči astrologa je konstelace plná významů. Ani se je všechny nepokusím pokrýt. Vyberu si jednu metaforu:  Úplňkovou výzvou se mi jeví ochota podpořit tradici lidskosti a přímého jednání obohaceného o rozměr soucitu a vnitřní hloubky (triny Neptuna a Plutona na úplněk). Zatmění Měsíce nás může vést k nutnosti překonat sklony, zvyky a pravidla minulosti a zkusit hledat nové cesty či pozvednout hlas a zahnat vlky, kteří se snaží sežrat mysl vystavenou světlu poznání. Stačí se jen rozhlédnout a každý z nás může kolem sebe vidět smečku temných vlků, které tečou sliny při pomyšlení, jak se zmocní – sežere – zpeněží a vytěží naši touhu po plnosti bytí.

 

 

 

  

 

Martina Lukášková 24. dubna 2013

 

1. Č. Zíbrt – Seznam pověr a zvyklostí pohanských, Academia II. vydáni 1995; str. 116

2. str. 117

3. str. 118

4. A. Ruperti – Cycles of Becoming