Sedím v učebně a malý a velký muž mi pokládají v pracovně podlahovou krytinu. Všimla jsem si opakujícího se jevu, neb poprvé, když přišli zaměřit podlahu, malý muž nadával, jak je to podloží špatné. Pak se na dlouho odmlčeli…musela jsem je nahánět, až přišli po několika týdnech podruhé a brousili podlahu a udělali stěrku a pak po týdnu potřetí položit krytinu. Vždy se opakoval stejný scénář a to, že malý muž je tím, kdo vidí všude problém a velký muž to nějak dá. I dnes ráno, když vstoupil malý na zaschlou podlahu rychle vyhodnotil situaci: „Tak to nedáš, tohle není dobrý.” Velký zůstal v klidu, ale ve mě hrklo jako v hodinách. Oni to neudělají, kde budu pracovat a učit? Uf… Velký se však rozhodl odejít pro další materiál a tak jsem se částečně uklidnila, neboť malý diriguje a velký šéfuje. Je to zvláštní pocit být vydána do rukou řemeslníků. Už to, že nejste paní svého času, neb řemeslníci určí, kdy a co se bude dělat. Jako v mém případě po zaplacení zálohy až po měsíci a půl konečně přišli a to z důvodu technologického postupu, museli mít mezi pokládkou a přípravou povrchu týdenní rozestup. Hlavně, že přišli, říkám si v duchu a odkládám jakékoliv remcání či lítost. Nakonec díky velkorysosti mistra Jakuba jsme mohli provizorně učit v kavárně Liberál na Praze 7, kterou tímto velmi chválím a všem doporučuji, neb tam mají výborné jídlo a skvělé víno, pivo taky. Vše tedy zatím probíhá, jak má. Pánové se zavřeli v mé pracovně, nanosili si tam přístroje a už slyším, jak tam řádí a zbrušují podlahu.

Příjemná neděle mne dobře naladila. Sbírali jsme ořechy vlašské a lískové a měli velkou radost z toho, že nám veverka letos nesklidila úrodu před nosem.  Je to pěkná mrška, neb je schopná sklidit celý středně velký strom. Lísky jí letos nezaujaly přesto, že mají bohatou úrodu. Sbírání oříšků je milá práce. Vždy při ní přemýšlím o tom, jak to muselo dřív vypadat, když se Slované proháněli pod mohutnými klenbami jejich korun v lískovém háji? Musela to být paráda, neb líska, je-li velká a vzrostlá stává se naprosto ojedinělou dřevinou vytvářející příjemné klima. Líska obecná rychle roste, poskytuje plody, dřevo a ještě chrání. Navíc lísku jen tak něco rozhodí. V našem pásmu se jí daří a vypořádá se i s méně vhodnou půdou. Její velikost určují roky. My máme lísky asi dvacetileté, které mají pět metrů, ale líska může dorůst 7 metrů i víc. Je větrolamem. Svými kořeny brání vodní erozi, poskytuje výživný pyl pro včely a její mladé výhonky chutnají kozám a ovcím, což se hodí, neb jinak se líska příliš rozbují. Líska skrývá svou sílu v tvořivosti, kterou sama disponuje, a kterou předává i tam, kde roste. Její duch umožňuje mít prorocké sny či zodpovědět otázky, které nás tíží. Však vzpomeňte na Popelku. Lískové oříšky jí splnili tři přání. Já si na to vzpomenu vždy, když loupu oříšky a přeji si, aby vnitřek nebyl seschlý, shnilý či už někým přede mnou snědený. Ne, nechci tuto schopnost lísky obecné nijak zlehčovat. Dobře vím, jak stromy prospívají nejen svému okolí ale i duchu a vědomí, které nás všechny oživuje.

Slunečná neděle nám umožnila ještě dodělat skříně, které pracně zbavujeme louhem barvy a vracíme jim jejich původní dřevěnou barvu. Dotáhli jsme skříně do finále, teď už jen napustit olejem.

Intermezzo

Malý muž už po druhé ve volné chvíli čte na nástěnce Rudhyarovo schéma operativní celistvosti. Musím ovládat svou zvědavost, abych ho tak nesledovala a nezeptala se, co tomu říká? Velký však včas zasáhl a přišel si pro krytinu, kterou snad konečně položí. Malý: „To je blbě.”  Velký: „Proč?” Ticho a pak už slyším, jak rolují balík. Jen ať se jim daří, prosím celý vesmír, neb už tak jsem se vším měla dost starostí a ztrát. Moje pocity se střídají jako na kolotoči, ale uklidňující zvuk práce malého a velkého mne dodává na optimismu.

Co však v dalším týdnu, že ano, abych nezapomněla.

Za zmínku stojí středa, kdy proběhne druhá lunární čtvrť. Měsíc bude až do podvečera v pěkně napěťových vazbách, tak si dejme pozor na to, co děláme a hlavně, co říkáme. Mnohé se nás může dotknou a jiné se zas ukáže tak, jak bychom to nechtěli vidět. Hodnocení však zůstane skryté. Jen tak se nedozvíme, co si druzí vzali z toho, co jsme jim řekli. Mnohé může obsednout iluzorní pocit, že druzí přeci „vidí“ a „tuší“, co svým konáním dělají. Netuší. Telepatii neumí a tak, co jim neřekneme jasně či polopaticky  to, nepochopí. Mysleme na to, až se budeme vnitřně durdit, že naše touhy nejsou oslyšeny. Středeční večer přinese uvolnění, což ocení ti, kteří mají na ten den naplánované práce nebo cesty. Čtvrtek pohladí srdce a víkend i proměnou počasí bude přát těm, co potřebují něco prozkoumat, dotáhnout anebo naopak konečně lenošit.

Vše dobré a plné využití všech slunečních chvil přeje váš Marluk

PS. Velký a malý muž při řezání více jak 20x vyhodili pojistky. Musela jsem přerušit své psaní, neboť jsem nechtěla přijít o svůj notebook. Výsledek procesu, který pro mne byl skryt, neb jsem nechtěla nijak překážet, je skvělý. Mám podlahu, takže uklidit a spustit práci.