Horoskop pro vstup Slunce do znamení Kozoroha je na severní polokouli časem zimního slunovratu. Myslela jsem, že bych o slunovratu něco napsala, ale v minulosti jsem k historii a zvykům psala, stačí si dohledat a v současnosti mi přijde, že skoro každý o tématu něco ví či dokáže sdílet, až mi přijde psát další je zcela zbytečné. Zaměřím se tedy na horoskop slunovratu.

Koukla jsem na horoskop a napadla mne věta: Sám mezi lidmi. Ascendent v Raku s vládcem AS Lunou v prvním domě v opozici na Večernici s Plutonem v sedmém tak nějak k oprávněnému i přílišnému prožívání samoty vyzývá. Přišlo mi, že slunovrat otevře dveře intenzivnějšímu zájmu o sebe, vlastní prožívání a to, co nás samé sebe-napraví a uzdraví. Zdroj životní energie – Slunce v šestém domě je i přes svůj sextil k Jupiteru snahou jednat především v zájmu o to, co nám samotným prospěje. Nic proti, jen jsem se musela vnitřně poprat s postojem, který mne vedl se během začátku zimy, převahy tmy a chladu věnovat alespoň nejbližšímu společenství, než si hrát na vlastním písečku. Jenže člověk míní a Bůh mění. Horoskop zdůrazňuje vlastní prožívání a jeho intenzitu prosadí tam, kde se cítíme bezpečně doma, v nejužším kruhu rodiny. V takové chvíli se ztrácejí pevně dané role a člověk osciluje mezi tím, že je stále pro svou matku dítě a zároveň matkou pro své děti a přitom milenkou svého muže a ještě navíc je stále na pozadí i to, že máme nějakou pracovní roli a mnohé další, leckteré dobře všem známé, ale přesto tajné role. Neptun v desátém domě všechny tyto role rozpustí a smísí. Výsledkem bude proměnlivá barva odrážející vždy tu svou část, která bude žádána okolím, bez ohledu na naše pocity.

Venuše Večernice s Plutonem prohloubí naše nároky a zvýší intenzitu prožívání a mnohé na nás zapůsobí velmi silným dojmem a to i přesto, že na povrchu nedáme nic znát. Slunce nás povede věnovat se tomu, co nás zajímá a z čeho můžeme něco získat, jak pro rozvoj svého rozumu, tak pro posilu těla či hojnost statků. Mars ve Střelci se bude chtít všemu, co nás osloví systematicky věnovat, ale výsledek bude, že budeme spíš těkat od jednoho k druhému podle toho, co se zrovna víc hodí. Pragmatická mysl bude atakována nutností energicky jednat a operativně se přizpůsobit nečekaným změnám.

Výhodu budou mít ti, co mají čas sami na sebe, neb ti se nemusí dostat do takových tlaků, jako  ti, co jsou centrem rodiny či lidí na nich závislých. Horoskop by mohl klidně představovat leckdy až pedantického a k sobě náročného, v citech uzavřeného člověka, kterého dostaneme na kafe až po té, co se prokážeme nápaditostí, vitalitou anebo exotickým původem. A i přes všechen náš půvab se budeme muset umět přesně vyjadřovat a trochu ho hecnout, jinak si budeme z jeho výrazu v tváři neustále myslit, cos o tom, jaký že to jsme blbci. Převedeno na osobnost je horoskop zimního slunovratu pořádně náročný a cílevědomý kousek, který se jen tak nezakecá a víc než řeči ho budou zajímat jasné a konkrétní výsledky.

Vstupujeme tedy do období náročného na nás samé. Nad to, co na nás nenaklade společnost a co přiloží příroda, si naložíme dobrovolně sami, což samo o sobě je v tento čas dost nepraktické. Místo abychom se koncertovali na vnitřní svět a prozkoumali, zda-li není zas jednou potřeba oprášit naši víru a vztah k celku nás převyšujícímu, se můžeme uzavřít do plánování náročný strategií a programově hromadit to, o čem si myslíme, že nás bude vhodně saturovat. Nechci zlehčovat situaci, která obecně není lehká a lehká nebude, neb kvadratura Saturna k Uranu se naplní na sklonku roku a ukáže, jak si to Rusové a Nato rozdají, či jak nás dál budou smetávat přírodní cykly. Nic proti těm, kdo se připravují na horší časy ani nic proti těm, kteří plánují, co v nadcházejícím roce podniknou. Jen chci právě v čase slunovratu připomenout, že veškerá tíha těchto tmou nasáklých dnů, je snesitelnější věříme-li ve světlo srdce a milost lásky, kterou je jen ono schopno dát. V časech slunovratových je tou nejpříhodnější a nejúčinnější strategií koncentrace na podstatné a ve zbývajícím čase otevření se tomu, co nás přesahuje, což v praxi může vést k tomu, že si konečně uvědomíme, kolik lidí není v teple svých domovů a kolik živých tvorů trpí tiše kolem nás. Nemusí to být totiž konzum, nemusí to být ani vládní systém, který nás zbaví vnitřní spirituality. Může to být čistě osobní apatie a netečnost vůči tomu, co naše duše potřebuje.

Váže se mi k tomu osobní příhoda. Je to pár dnů, co jsem musela brzy vstávat a jet nad ránem Prahou. Jako venkovan, jsem o den dřív večer přespala v Praze a v půl páté ráno chvatně spěchala na tramvajovou zastávku. Nikde nikdo, jen kousek ode mne se k tramvajové zastávce ovšem v opačném směru kolíbala jakási figura. Až na zastávce jsem zjistila, že naproti mně je velmi společensky unavený mladý kluk jdoucí nad ránem z flámu, nejistý si v tom, zda bude spát, zvracet, točit se dokola nebo zda má jít dál. Protože jsem byla na zastávce dřív, než byl odjezd tramvaje, mohla jsem ho pozorovat a dedukovat, co asi má za sebou. Z toho, jak klopýtal jsem se zkraje klonila k notnému vlivu alkoholu, ale po pěti minutách jsem došla k tomu, že cos požil a že si není vůbec jist, ve které realitě se zrovna pohybuje. Tak či tak byl na svůj stav v ideálním prostředí uprostřed kolejí, za zatáčkou do které řidiči špatně vidí, v tmavém oblečení, které také bylo špatně vidět. Chvíli klopýtal v kolejišti, chvíli utíkal vedle po silnici a to se stále opakovalo v nevysledovatelném rytmu. Ve chvíli, kdy se blížila moje tramvaj, jsem na kluka zakřičela: „Hej, člověče, jsi mezi kolejemi a jede tramvaj! Slyšíš? Tramvaj jede!” Kluk se na letmou chvíli zastavil a bylo jasné, že reaguje na můj hlas, jen naprosto nerozumí, co mu říkám. Možná ani netuší, že jiná lidská bytost na něj volá…kdo ví? Přijela tramvaj, já nastoupila, ale srdce mi nedalo pokoj a tak jsem zaklepala na řidiče. Ten mi pohotově otevřel dveře a já ho upozornila na kluka v kolejišti. Řidič tramvaje se pousmál chvatně odpověděl: „Díky, já o něm vím. Už se tady nějaký čas točí. My o něm víme,” a pomalu rozjel tramvaj. Šla jsem si sednout a míjela jiného mladého kluka, který mne okřikl: „To myslíte mne? Má si dávat pozor na mě?” Překvapeně jsem se na něj zadívala a opověděla: „Ne, není všechno o tobě”, a šla si najít místo vzadu. Omámeného kluka jsem už neviděla. Uvnitř světlo a venku tma. Nebylo vidět, kam se odpotácel.

Proč o tom píši? Je to pro mne slunovratové podobenství, které se mi ukázalo za slovy řidiče tramvaje. Ač to sami nemusíme vědět, je tu někdo, kdo o nás ví a dává pozor, abychom nesešli z cesty. Uprostřed tmy začínající zimy, je důležité živé vnitřní světlo a víra v to, že patříme do tak propojeného celku, že o nás někdo ví a snad i bdí, abychom došli tam, kam máme. Tmy se netřeba bát, raděj se obávejme zatemnění srdce a tmy vědomí, tmavosti uzavření se do vlastní samoty a naší sebe-střednosti, neb na ně bude v tento čas až příliš zřetelně vidět.

Pěkné dny a jestli nepečete cukroví, negruntuje jako já, neb už nemám pokdy, tak třeba uděláte něco jiného, co osladí život vám i vašim blízkým.

Co platí na bubáky temnoty stejně jako na Ježíška v jesličkách?

Radost – prvním bere sílu, druhého posiluje do života a nás samé vyvádí z temnoty samoty. Váš Marluk