Nový týden přináší vyvrcholení lunárního cyklu v úterním úplňku. Vzpomeneme-li na začátek, tak při novu 30. května byl mezi Sluncem, Lunou jen kvintil na Neptuna. Přemýšleli jsme tehdy o Neptunovi jako symbolu masových mód, zamlžení, vizí či rozpuštění ega a hle, úplněk se ho nechce pustit a navazuje s ním akční aspekty.

Úplněk, Měsíc v opozici na Slunce (tj. stojící proti sobě z pohledu ze Země) svírá kvadratury (úhel 90°a 270°) právě s Neptunem. Konstelace zvaná T-kvadratura je zajímavá v tom, že symbolizuje rezervoár energie, který uvolní dynamická situace. Představit si můžeme tak, jako bychom se pohybovali prostorem a tušili, že „něco visí ve vzduchu” a přitom neměli žádnou jistotu, co to je, až do chvíle, kdy zjistíme, že půda pod našima nohama je poněkud měkká a my se pomalu a jistě kamsi propadáme. Zní to povědomě? Pokud ano, tak to dál pro tuto chvíli nedomýšlejme. Opusťme chvíli analýzu, co kdy bylo a jak bude, natož úvahy, co dělat, abychom se dostali z bažiny a chvíli pozorujme dění. Pořádný příběh totiž začíná cestou dolů. To není z mé hlavy. Už dávno si to uvědomil Dante a nebál se začít tak, že sestoupil až do samotného pekla. Takže znovu, pořádný příběh začíná cestou dolů… a tam jsme. To je to, co je důležité si uvědomit.

Všichni lamentují nad tím, co se děje a kam to povede, ale nepřipouští si, že se začal psát nový příběh, který provází cesta dolů, ať už je to ústup naší civilizace, inflace, válka, ztráta orientace či pevných jistot v osobním životě. Pokud si totiž uvědomíme, že tím, že něco ztrácíme, že se něco rozpouští, že nás něco opouští, zatemňuje či kolektivizuje, začíná se „vypravovat” nový příběh. V tomto smyslu je v takovém konaní velká naděje, neboť otevřeme-li oči a budeme-li chvíli pozorovat, poznáme, jednotlivé aktéry a směr pohybu. Máme-li směr, můžeme ucítit i víru. Získáme-li víru, nalezneme vůli a máme-li vůli, jsme hotovi činu. Jsme-li hotovi činu, projedeme i peklem. Příběh se začne proměňovat dle toho, co si z něj uvědomíme, co cestou objevíme.

Novoluní, které začalo vypravovat tento maličký měsíční příběh, přinese v tomto týdnu mnohé zajímavé zápletky. Máme šanci zahlednout, jak se to stane, že si vytváříme prostor pro to, abychom všichni měli dojem, že myslíme stejně, že naši situaci vnímáme společně a že všichni táhneme za jeden provaz. Co na tom, že přitom nedostáváme objektivní informace, tj. z více stran ale jen z jedné. Co na tom, že se vlády chovají, jako by ani nebyly závislé na hlasu voličů. Co na tom, že se voliči nevěří politikům. Co na tom, že se nic nevysvětluje a když se zdražuje, tak se má jen dvě příčiny – válku a Národní banku. Co na tom, že Němci si vysnili budoucnost, která už není ani pro ně natož pro Evropu, ale dílo se musí dokončit. Co na tom, že budou už zase prázdniny, když nemáme čas se zastavit a užít si bezstarostnou chvíli. Úplněk nám ukáže, co je možné si dovolit, když se tomu nikdo nestaví na odpor a když, tak trpí pocitem osamění a tedy pocitu, že to nedá.

Situace se jeví tak, že bude třeba větších akcí, aby si cestu směrem dolů uvědomilo víc lidí a bude třeba více hlasů, které místo pesimistických vyhlídek všem připomenou, že tohle je začátek nového příběhu, který každý může začít sám psát, bude-li mít víru, odvahu a vůli k akci. Skrytou stranou současného dění je, že se objevují lidé, kteří už prostě nekonzumují to, co se jim za pravdy předkládá a spoléhají se na to, co si sami v rámci svých vztahů s okolím ověří. Je to mhlavý začátek, ve kterém se ze spodu rodí nová platforma vztahů, noví aktéři nově spolupracující společnosti.

Ač naši pozornost poutá situace ekonomická a válečná, buďme tentokrát velmi pozorní k dění v Číně, Indii, oblasti Předního blízkého východu, atd. I malý rozruch bude nyní ukazatelem velkých zápletek nové příběhu, který všichni píšeme.

V rovině osobní se zaměřme na to, o čem s našimi nejbližšími přáteli skoro vůbec nemluvíme a zkusme vychytat chvíli, kdy bude možné si vyměnit aspoň na chvíli pár postřehů o tom, co nás přesahuje. Není vůbec od věci posílit ducha vzájemnosti, ovšem ne toho, co nás vede fandit stejné značce, klubu či směru, ale toho, co nás otevírá úžasu z toho, co je na světě možné a z toho, co je tak obtížné vyjádřit slovy. Proto máme symboly a ty nové se právě objevují. Jedním z nich je právě obraz cesty dolů, ať už si pod ním každý představí, co chce. O tom to právě je.

Otevřenost k úžasu a odvahu hledat v mlze cestu přeje Marluk