Žabí putování II. aneb Bony, žáby, hlavonožci a smysl života

Koridor pro žáby stojí, ale ony moc nejdou. Je to tím, že v noci u nás bylo zatím pod nulou, mrzlo a až teď dva dny je v noci kolem 3°- 5°C. Přesto zajdu každé ráno kontrolovat, zda v kyblíkách neuvízla myška nebo broučci, aby z toho nebylo víc škod než užitku. Dnešní vypravování bude přesto o žábách a o tom, co má v životě smysl.

Nuže, minulý týden ve čtvrtek jsme jeli s mužem na plánovanou operaci kolene naší dvouleté feny Bony (riedgeback) do Čáslavi. Operace byla na čtyři hodiny. Nebývale příjemný, a přitom profesionální lékař MVDr. Milan Bednář si vezme Bony a s úsměvem nás vykáže na čtyřhodinovou procházku. Před námi je rázem neplánované rande s výletem. Je to srandovní. Při tom všem strachu o fenu, jsme zažili vlastně krásné chvíle v historickém centru, které jsme opravdu celé prolezli a vše okoukli. Cestou domů, a to je hlavní bod toho, co mám na srdci, jsme měli nelehký úkol dopravit Bony tak, aby si cestou nepoškodila nohu. Autem to máme na necelé dvě hodiny. Já řídila, neb dobře čtu z mapy a jezdím rychle a Karel držel Bony, neb má větší sílu a Bony odmítala ležet, neb jí po operaci noha bolela a stání ji dělalo líp. Cesta byla samá zatáčka, a tak to s ní pěkně házelo a Karel vše vychytával, jak to jen šlo. Po hodině se situace uklidnila a my si vcelku vysílení pustili rádio ČR Plus, kde zrovna mluvili o tom, že jsou kolem silnic koridory na záchranu žab. Karel hned spustil: „Vidíš, už o tobě mluví v rozhlasu.“ A já ho hned sejmula: „No to jistě…“

Rozhovor vedla moderátorka s nějakým vedoucím z řad Českých ochránců přírody. Rozhovor to byl nesmírně poučný, neboť moderátorka se snažila dopídit konkrétní odpovědi na otázky typu: Proč se žáby musí zachraňovat? Jaký je jejich smysl v přírodě? K čemu jsou užitečné? Jak by případně byla ovlivněna příroda, pokud by vyhynuly? Žel, neprozradím vám, jak se jmenoval onen ochránce přírody, neb mi uniklo jeho jméno, ale rozhodně vám řeknu, že to byl osvícený zenový mistr přírody. Proč? Protože ani na jednu z otázek po rentabilitě záchrany žab moderátorce neodpověděl. Ona se snažila, ale on na otázky nereagoval nebo dokonce řekl, že neví, jak by ovlivnilo vymření obojživelníků přírodu. Možná vás napadne, co že je to za ochranáře, že neumí říct, proč chrání druhy? Jenže, on to uměl říct a řekl: „Chráníme přírodu pro přírodu. To je celý důvod a smysl.“ Ano, prostě se chrání, v tomto případě žáby, pro žáby samotné, tečka. Nemusí se to rentovat, nemusíme znát přesně důvod, jak zapadají do potravinového řetězce, jak přispívají přírodě. Prostě jsou to existující tvorové a my s nimi obýváme planetu a jsme to my lidé, kteří si uvědomují, že zásluhou našich staveb, kultivace krajiny přichází o své mokřady a jejich stavy se rapidně snižují až na hranici vyhynutí. Tak je třeba je chránit a starat se o ně. To je celé. Prostě se starat o to, co je kolem nás.

Byla jsem na onoho pána, zenového mistra přírody, hrdá, že nepodlehl tlaku a nevyčísloval, jak se rentuje ochrana žab a trval na tom, že chrání, protože chrání. Po tomto příspěvku následovala informace o tom, že jakási španělská firma chce postavit dvoupatrovou farmu na chov hlavonožců, aby je mohla pomalu usmrcovat zchlazením a servírovat na naše stoly vždy čerstvé. Málem jsem se pozvracela za volantem, když jsem slyšela, jak tyto tvory, kteří žijí velmi individuálně, teritoriálně, zavřou po patnácti kusech do vaniček, počkají až vyrostou, přičemž oni se mezi tím budou mordovat neb nedokážou žít tak blízko sebe. To je vyčísleno ztrátou 10-15 %, ale to se stále vyplatí…uf. Hlavonožci jsou nebývale inteligentní tvorové, o jejichž rozsahu inteligence se stále vedou dohady, neb jsou vědci neustále překvapováni jejich dovednostmi a reakcemi. Samozřejmě, že cítí bolest, takže je čeká čiré peklo. Nu, a toto vznikne z nápadu Španělů, kteří jsou tradičními křesťany a kteří zjevně dodnes nečetli Bibli a neuvědomili si, že mají na starost živé tvory…pro zvídavé G 1, 29-30 nebo citace od teologa W. Grosse: Člověk je obrazem božím, pokud jedná odpovědně ke svému životnímu prostoru včetně živých tvorů, které se v něm nacházejí, nikoli tím, že je ve vztahu k Bohu. Pohled směřuje od člověka k bytostem, které stojí níže než on, ne od člověka k Bohu. Kvůli tomu, a protože relace vzor – obraz je zcela mimo sféru obličeje může P bez teologického problému přiznávat funkci božího obrazu muži i ženě.

Tak si to šněrujeme zatáčkami k Vltavě, a když ji přejedeme na druhý břeh, a utřeme si slzy smutku nad tím, co je lidstvo schopno za prasárny a zároveň radostí nad tím, že chce-li lidstvo, co dokáže nevídané, uvidíme krásu přírody kolem Vltavy a řekneme si nahlas: „Tak jo, tak zítra zase na žáby.“ Já i Karel víme, že to málo, co děláme je zanedbatelné, ale přesto toho nenecháme. Vydržím i „žertovné“ otázky mých jinak velice milých a vážených sousedů o tom, jakou že to mám sexuální úchylku, když sahám na žáby? Je večer a jdu spát trochu rozrušená z operace, z hlavonožců a z toho, jak si zorganizuji život, abych stihla hlídat pooperačního psa – blázna, který by neměl skákat, což se snaží činit a jak zvládnout žáby, práci, školu, učení s Irčou, jarní zahradu a snad i ten úklid doma and vaření…usnu a spím.

Ráno se vzbudím, mrzlo, je jasné, že žádná žába nebude, ale stejně jdu, neb co kdyby…byť i jedna… Procházím prázdné kyblíky u koridoru, kam by měly žáby spadnout a já je odtud vyzvednout a přenést přes silnici, když v tom vedle mne na silnici zastaví obrovský traktor a bodrý starší muž na mne spustí: „Paní, paní… na obci, u starosty, jsme si už dávno říkali, že tu cestu na pole můžete taky zahradit, že je to škoda, aby tudy šly žáby a byly přejetý, že jo? NO, jen jsme vám to chtěli říct, že jako tady vlastně cesta na pole není. My, ze statku ji nepotřebujeme, jezdíme horem. Tak si to zahraďte, jo!“ Poděkuji a v duchu se směji. Moje cesta nebyla zbytečná, kdybych dnes nejela, tohle bych se nedozvěděla.

Níže dávám fotky z tohoto týdne, kdy se oteplilo a něco málo živáčků se mohlo přenést. Zdravím všechny a hlásím, že někdy, věci nemusí mít důvod, smysl, natož užitek, aby se dělaly, aby se žily aneb jak se říká v památném spirituálně zasvěcujícím (to myslím zcela vážně) filmu Pátý element: „Důležitý je pouze život!“ Marluk