Ve středu se novoluní odehraje ve znamení Střelce v konjunkci s Martem v trioktilu na retrográdního Jupitera, v kvadratuře k Neptunu a kvintilu k Saturnu. Jak patrno převažují napěťové aspekty, takže o zábavu nebude nouze. Pojďme se podívat, s čím bude možné či nemožné si „hrát“.
Celá konstelace působí v tom smyslu, jako by se před námi otevíraly značné příležitosti, ale každá měla jakýsi háček, za každou možností prostě stojí ono „ale“. Můžeš tudy, ale musíš tohle… Náboj Střelce, zdůrazněný novoluním, je orientovaný na přesah, na to, co je za hranicemi horizontu. Je to ohnivý neposedný a netrpělivý náboj, který se stůj, co stůj do něčeho vkládá, vrhá, neboť upadnutí do rutiny je pro něj pastí, která mu víc než cokoliv jiného, zpřítomní před očima všednost vlastních aktivit, a to Střelec opravdu nechce vidět. Nechce vidět, že to, co dělá je obyčejné, neřkuli banální. Řeknete, co je na tom? A Střelec odpoví všechno. Banální to nemůže být, protože mě to baví. Je to moje životní hra a ta rozhodně není banální. Raději hledá nové cesty, jak něco někam posunout, nasměrovat, jak se do něčeho vložit a znovu objevovat, co daná věc umožní, kam vede a co ukáže. Střelcovo ohnivé jádro nechce být ničím a nikým blokováno natož zastavováno. Pokud bychom jeho činorodost popsali jako banální, připadal by si jako svázaný u obětního kůlu. Zastavili bychom tak Střelcovu dynamiku. Dali ji nějaké kategorie, kterou je třeba naplnit. Nejde tedy o podstatu banality, ale o to, že je to nálepka, která vnáší statiku do Střelcova rozletu. Střelcův impulz se vydává na cestu za dobrodružstvím a odmítá, když mu někdo kazí nebo brzdí plány. Takový typ energie, činorodé a v neustálém pohybu, je právě nyní ve hře. To je herní plán. Jaká jsou pravidla hry, nám ukážou aspekty, úhlové vztahy mezi aktéry hry planetami.
Napěťové aspekty, které jsou v konstelaci dominantní, si můžeme představit jako tlaky, které se budou pokoušet odclonit náš směr na jinou kolej. Postaví do cesty překážky. Zbrzdí nadšení z přímého směru jízdy a donutí nás věnovat se plně řízení. Na bezstarostnou jízdu s větrem ve vlasech s hlavou trčící volně z okénka můžeme v těchto chvílích fakt zapomenout. Napěťové spojení mluví v tom smyslu, že jako hlavní překážka se ukáží naše nejasně či vágně formulované cíle. Budeme proto muset definovat to, co chceme. Žádná vágní přání, ale jasné cíle, jinak se sami rozložíme a budeme těkat mezi jednotlivostmi sem a tam bez potřebných informací, které obecně nebudou k mání. V horoskopu totiž není žádnou planetou obsazený vzdušný živel. Nebudeme mít tak všechny potřebné informace a budeme se muset spokojit s tím, co doposud víme a známe. O to se budeme muset opřít neb nové info nepřijde. Bude to velmi nelehký měsíc pro ty, kteří jsou ve sporech, v aktuálně probíhajících soudních přích a ve válečných konfliktech.
Jak na tuhle situaci vyzrát?
Možnost nabízí tentokrát Merkur v Kozorohu, který odvádí napětí harmonickými aspekty. Merkur je v pozici Epiméthea. Vede nás opírat se o zkušenosti, o to, co už jsme zažili a pochopili. Opora v nabytých zkušenostech, ve vědomém využití role, kterou v životě zastáváme, nám umožní najít strukturu a logické souvislosti.
Máme před sebou měsíc, který bude klást důraz na efektivitu našeho jednání, jak ukazuje silně aspektovaná Venuše Jitřenka ve Štíru, na neochotu zdržovat se podružnostmi a banalitami, jak to naznačuje Mars a nov ve Střelci. Tento mocný impulz je třeba vyrovnávat do praxe zaměřenou logikou v myšlení, která rozhodne, co je a co není nutné dělat a jak se chovat.
Tohle není, dle mého nic, co bychom nezvládli. Je to prostě měsíc plný šťouchanců, abychom se posunuli dál a nezůstávali jen v představách, ale chopili se činu a dle plánu postupovali krok za krokem. Tam, kde narazíme, tam budeme muset improvizovat, a to zas impulz Střelce dobře umí, protože má představivost! Takže jde jen o to, že si musíme zachovat otevřené oči a být stále všímavými k tomu, co se zrovna kolem šustne.
Intermezzo pro milce sabiánských symbolů. (Jinak možno přeskočit na konec, kde následuje malý příběh ze života).
Sabiánský symbol novoluní se odehrává v obraze: STŘELEC 21°: DÍTĚ A PES SI NASAZUJÍ VYPŮJČENÉ BRÝLE
Klíčová myšlenka: Použití představivosti a předstírání při předjímání vyšších stupňů vývoje.
Je to vlastně velmi žertovný obraz hry dítěte s psem. Pes má dítě rád a nechá si od něj mnohé líbit. Dítě si nasazuje vypůjčené brýle, dívá se jimi na svět a paroduje toho, kdo je jejich majitelem, nebo si hraje na to, že je tím, komu ony brýle patří. Učí se nápodobou. Přiběhne pejsek, vida dětskou hru, vrtí ocasem a chce se zapojit. Dítě nenapadne nic lepšího než mu také nasadit vypůjčené brýle. Pes drží. Nechá si to líbit v naději, že hra bude mít další pokračování. Tahle situace, tento obraz nás učí tomu, že nápodobou se lidé objevují cestu k nové, dosud nenabyté zkušenosti. Mohli bychom užít slova mimesis – nápodoba, která nám umožňuje poznávat něco tím, že přijmeme podobu daného objektu poznávání. Zobrazujeme si tak ve vnitřním světě to, co chceme poznat. Zrcadlíme chování druhých, abychom pochopili důvody, souvislosti a obsahy. Takovéto napodobování není jen ryze dětská doména, ale i my dospělí to často děláme. Vzpomeňme si, že se přistihneme, jak promluvíme tónem hlasu někoho známého, mávneme rukou v typickém gestu někoho druhého, nebo dokonce řekneme obvyklou větu někoho druhého, nebo když si věc musíme nakreslit, rozvrhnout, abychom ji pochopili a tak dále. Učení se nápodobou „hrajeme si na…“
Symbol nám tedy říká, že rosteme a poznáváme tím, že napodobujeme, předstíráme charakteristiky těch, kteří mají zkušenost větší, komplexnější. Identifikujeme se s učiteli, mistry a Mistry ale také s idoly a influencery, abychom dosáhli pro nás vyšší roviny, hlubší zkušenosti. Nasazujeme si masky bohů, abychom se jimi stali, říká Rudhyar ve svém komentáři k tomuto symbolu. Na nás je, právě na prahu nového lunárního měsíce, vědomě zachytit, jakou masku si nasadíme, jakou hru začneme hrát, respektive na koho si budeme hrát. To, co se nabízí je hra na Mistra, který za pár dnů oslaví své narozeniny a tento Mistr, světlo lásky rodící se v zimním slunovratu, má vcelku jasné lekce: „Toto je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako já jsem miloval vás.“ Jan 15, 12. K tomu není, co dodat, jen si popřát, aby se nám hra zadařila.
A na závěr příběh z brožovaného života o tom, že i „hujerství“ se dá milovat.
Jsou to čtyři týdny, kdy se objevil záhadný zvuk, vždy, když jsem se usadila k práci v podkrovní pracovně. Při bližším zkoumání jsem zvuky identifikovala jako hryzání či klování, jako by někdo hryzal nebo snad kloval do zdi. První, co mě napadlo, že se myši prokousávají stěnou. Nesmějte, to už jsme tady v domě na vesnici taky zažili. Tak to hlásím své mužské polovičce a následně vytvoříme plán, prohledáme potenciální místa, kde by mohly myši zaútočit na vnitrozemí našeho domu, abychom zjistili, že žádný útok skrze stěnu myši nezahájily. Rozhodli jsme se celou záležitost pozorovat a nevytvářet hypotézy dřív, než budou k ruce nějaká fakta.
Po pár dnech, zas sedím v pracovně a píšu do laptopu své texty a v tom: „Klov, klov…“ V tu chvíli jsem v pozoru. Tiše po špičkách se blížím k místu, odkud zvuk vychází. Už stojím u okna, kde zvuk sílí a v tom vidím, jak sýkorka, do té chvíle sedící na venkovní stěně domu, odlétá. Řeknu si, že by sýkorka? Proč by klovala do domu? Jdu ven, zkoumám stěnu domu zvenčí a nenacházím nic, co by opravňovalo sýkorku k ničení našeho domu. Následující den skoro ve stejný čas, neb tím, že pracuji z domova, upadám do pravidelných rytmů, kdy jdu psát na laptop a kdy dělám jiné věci, zas tedy sedím u laptopu a snažím se vymyslet něco smysluplného, když se ozve: „Klov, klov…“ Vyskočím a skoro jako had se plazmo spustím z podkroví dolů k oknu francouzských dveří ložnice, abych maskovaná závěsem nahlédla, zda to klove ona sýkorka ze včerejška. Nu a nic. Po sýkorce ani stopy… Kurňa, kdo si to tu se mnou hraje? Už jsem trochu nevrlá, tak ráda bych tuhle záhadu vyřešila. Jdu po schodech nahoru, usedám do svého křesla, zorientuji se v textu a píšu dál. Neuběhne ani deset minut a v tom: „Klov, klov, klep a klep…“a to rovnou mě u hlavy. Ohlédnu se za zvukem do střešního okna, co pod ním sedím a tam na mě zírá černé očko sýkorky. Ještě dvakrát klovne do okenní tabule a zas na mě valí to své oko. Koukám s pusou otevřenou, natočím hlavu na stranu, už ani nevím proč, snad z překvapení nebo co, a ta malá potvora za oknem udělá to samé. Natočí hlavičku na stanu. „Ty jo…“ pronesu do ticha místnosti a sýkorka synchronně narovná hlavičku a vyvalí na mě to své oko a pak frnk a je v trapu. „Wtf, co to mělo být?“ naprosto bez ostychu mluvím nahlas sama se sebou. Přemýšlení však neposkytuje nic, co by tuto příhodu vysvětlilo. Ukončuji vnitřní dohady a uvědomuji si, že jsem ptákům ráno, tj. v 7.30, nedala zrní a už je 10h a oni jistě už hledají, co by sbodli.
Vyjdu ven. Naberu v sudu zrní a jdu ke stromu, kde visí krmítka. Naplním první a uvědomuji si fakt divný pocit, že mě někdo sleduje. Jdu nabrat do sudu druhou dávku. Vracím se zpět. A znovu ten blbej pocit, že vás někdo sleduje. Zastavím se, už bych sypala zrní do druhého krmítka, když mou ruku zastaví pohled. Přímo nade mnou sedí ona sýkorka, co mi klepala na okno a zcela soustředěně mě pozoruje. Automaticky reaguji, a aniž bych si to uvědomovala, pronáším nahlas: „No, jo, už to nesu, však jsem se zas tolik nezdržela.“ Podívám se znovu na sýkorku a vím, že jsem se zdržela a tím narušila řád světa, který do této doby byl pravidelný. Jak patrno, sýkorky mají ve svých řadách jedince, který má na starosti cos jako řád světa, tedy to, abych plnila krmítko včas, neb tak jsem řád světa našim ptáčkům zavedla. Když se zapomenu, byť z důvodu pracovních, jsem klováním umožnována, že „…už zvonilo, pane profesore…“ a je třeba naplnit krmítko a nekomentovat sýkorčího Hujera. Nakonec napomíná mě oprávněně. Co jsem zavedla, o to se mám starat. Je to tak se vším na tomhle světě, co do něj vložíme, o to se máme starat.
Tak odvahu do dalších dnů, váš Marluk.
