Od novoluní k sobotnímu úplňku desátou harmonickou řadou, která vše završí.

Novoluní, která proběhlo v pátek 9. února v 23:58 navázalo velmi málo aspektů. Má všeho všudy dva kloudné aspekty. První je kvadratura Slunce a Luny na Urana v Býku a druhým je decil (přesný) na Neptuna v Rybách. Co si o tom myslet?

Můžeme začít tím, že to nebude příliš významný měsíc, neboť aspekty jsou chabé a napětí kvadratury jen posílí neklid a všeobecný rozpad hodnot, který Uran v Býku odkrývá. Mohli bychom u toho skončit, ale to se mi fakt nechce. Za prvé mi to přijde dost uhozené, následně odfláknuté, a ještě potom mám hned pocit, že jsem něco podstatného přehlédla, neboť bych se nechala svést povrchním pohledem. Takže si na ten nov posvítím a kouknu na něj znovu.

Při bližším ohledání zjistím, že má přesný decil, aspekt 10 harmonické řady, na Neptuna v Rybách. To přeci není jen tak. Pojďme si to vyložit.

Harmonické řady vznikají tak, že náš 360° archetypální kruh budeme dělit čísly od 1 po 12 a vzniknou nám řady aspektů, které jednotlivým dělením různě rozdělí prostor 360°kruhu. Vezmeme-li číslo 10 a budeme jím dělit kruh, vzniknou aspekty rozběžný 36° a doběžný 324° a rozběžný úhel 108° (zvaný Kepler) a doběžný 252° úhel. Dohromady jim říkáme aspekty 10 harmonické řady, decily (decem z lat. deset). Desítka je zajímavé číslo už z toho pohledu, že dává dohromady dvě pětky – dvě ruce s pěti prsty. Desítka je završuje a převádí na novou rovinu neboť 1+2+3+4 = 10 a 10 rozloženo 1+0 = 1 a jsme opět na začátku číselné řady. Taková magie čísel není vůbec od věci, neboť přivádí mysl na další metafory a obrazy, které jí otevírají pohled dál než jen na špičku nosu. Desítka se tak stala pro Aristotela představitelkou jednoty mnohosti a použil ji na vytyčení deseti kategorií. Aristoteles vytvořil pro svou filosofii kategoriální systém, který pro jeho filosofii poskytoval klasifikační rámec. To je to, co nás zajímá. Lidská schopnost vytvořit rámec či klasifikací, skrze níž se bude dotazovat na jevy kolem sebe a hledat smysl bytí. O to právě jde ve spojení decilové řady, která odkazuje na vztah prvků, které tímto spojením usilují o vytvoření rámce či kategorie, skrze kterou je možnost chápat sebe samé a svět kolem nás.

Můžeme si je připomenout Aristotelovi kategorie (kdo nechce, může přeskočit):

1. Podstata (např. člověk, pes, dům) – „poslední podmět, jenž se nevypovídá o ničem jiném a jenž je o sobě jsoucí jednotlivinou a odloučený“ (Met. 1017a24). Anebo: „první podstaty se nazývají hlavními podstatami v nejvyšší míře proto, že jsou podmětem všemu ostatnímu a všechno ostatní se o nich vypovídá nebo v nich jest“ (Cat. 2b15); „první podstaty se nazývají podstatami v nejvlastnějším smyslu, poněvadž jsou podmětem všeho ostatního“ (Cat. 3a1).
2. Kvantita (např. čtyřmetrové, třímetrové, dvoukolové, jednokolové)
3. Kvalita – „kvalitou rozumím to, při čem je něco nějaké“ (Cat. 8b30).  (bílé, sladké, teplé, křivé
4. Vztah – „Vztažnými se nazývají takové věci, které o sobě jsou v poměru k druhým věcem, nebo jsou nějak jinak vzhledem k něčemu jinému“ (Cat. 6b30). (např. větší, menší, stav, dvojnásobné, dispozice, vnímání, vědění – tj. všechno vztažné se dá obrátit, je v poměru k něčemu)
5. Místo – „hranice obklopující tělesa“ (Phys. 212a6) – těleso má své tři rozměry. (v Lykeiu, na náměstí, v domě)
6. Čas – „jedna jeho část již byla, a proto není, druhá však teprve bude, a proto ještě není“ a tedy to, „co je složeno z nejsoucího, nezdá se asi, že by mohlo mít podíl na jsoucnosti“ (Phys. 217b35). Čas dle Aristotela úzce souvisí s pohybem, tj. s tím, co je počítáno: „čas je pohybem dřívějšího a pozdějšího a že je spojitý – neboť náleží spojitému“ (Phys. 220a25). (např. dnes, včera, příští měsíc)
7. Poloha – (např. stojí, leží, sedí)
8. Vlastnictví – to je pro Aristotela trvalý stav nebo dispozice „máme určité vědění nebo cnost“. (např. je oblečen, má zbroj, je statečný)
9. Činnost – (např. řeže, pálí, koulí)
10. Trpnost – (je řezán, je pálen, je koulen)

Možná se nám budou jevit Aristotelovy kategorie složité, ale není tomu tak. Uvědomme si, že pokud 10 završuje a spojuje dvě ruce, tvoří celek člověka, tj. lidského pohledu na svět. Jsou pak Aristotelovy kategorie, které ovlivní myšlení Evropy, rámce, skrze které se snažíme svět poznat, uchopit a najít v něm pro sebe smysl. Člověk potřebuje vědění a koncepty i kategorie, aby se zorientoval v tom, co ho obklopuje a pochopil, jak a čím žije. Podobně si myslitelé židovské tradice vytvořili deseti členný sefirotický strom, strom života – hierarchizovaný od nejnižší po nejvyšší sefiru a jimi chápali „odkud jdeme a kam“.

Vrátíme-li se k astrologii a k aspektu – úhlové vzdálenosti, která nám nabízí možnost zobrazit si, o jaký typ vztahu mezi jím spojenými prvky jde, máme v decilu vztah završení. Novoluní mělo tedy vztah s Neptunem, vztah decilový. Je to vztah, kdy se vědomí, životní síla (Slunce) a adaptace (Měsíc) dostávají plného spojení s celkem je překračujícím (Neptun), ve kterém se vše završí. Můžeme tedy říci, že tento lunární měsíc ukáže, jasné ideové i ideologické směry, kterými jdeme jako jednotlivci i jako celek, tj. jako společnost.

Výsledky můžeme vidět v úplňku, ke kterému spějeme. Úplněk nás čeká v sobotu 24. února v 13.30 SEČ. Slunce bude ještě ve spojení s Merkurem Prométheem a Saturnem v Rybách naproti bude Měsíc v Panně a tyto strany spojí trigon a sextil s Jupiterem v Býku. Oproti novu se objeví známe silné aspekty, které si můžeme představit jako běžné cesty – silnice, které nejčastěji používáme.

Úplněk tedy přinese události, na kterých budeme moci vidět, jaké ideje či ideologie jsme přijali, v jakých tzv. jedeme. Můžeme si všimnout drobností a jednotlivostí, které nám ukážou, do jaké míry se necháme uchlácholit setrvačností životních událostí. (Ze světa sledujeme USA, odkud bude vítr vát).

Příkladem, na kterém si celý právě probíhají proces můžeme zobrazit, je situace z Janova evangelia 4, 4-42, kde se u studny potkávají Ježíš a samařská žena. Ježíš se u studny, kam chodí lidé pro vodu, setkává s nežidovskou ženou, navíc ženou žijící na okraji společnosti, s kterou ani její vlastní lidé příliš nemluví. Ježíš nedbá na konvence a překračuje ustálené zvyky. Osloví ženu s tím, že by chtěl, aby mu dala napít, neb ona má džbán, kterým je možné si ze studny nabrat vodu. Žena je překvapená a nejprve se Ježíšem baví obvyklými způsoby a nedbá při tom na to, co jí Ježíš říká. Ježíš ji zastaví tím, že odhalí její minulost. Ví totiž o tom, jak je nešťastná v partnerství a že pátý muž, kterého má s ní žije „na hromádce“, tudíž je pro tehdejší svět zcela v opovržení hodném stavu. Žena se lekne, ale ne v bázni, ale spíše v zaujetí, s kým se to vlastně baví? Jak onen člověk ví o tom, jak se cítí být žíznivá po štěstí v soukromém životě? Ježíš jí odhalí, kým je. Nabídne jí duchovní vodu. Poukáže na to, že on je tím, kdo může rozdávat vodu života: „Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky.“ Žena pochopí, že před sebou má ohlašovaného mesiáše a jde pro další lidí ze Samaří, aby poznali to, co ona.

Na celé příhodě je zajímavé to, že se naplňuje její život tím, že poznává pravdu a že se jí nabízí zdroj, že kterého může „živou vodu“ pít. Završuje se (vzpomeňme na decil) její hledání štěstí tím, že odkrývá skutečnou podstatu, skutečný zdroj života. Je to podobné naší situaci, kdy se nám otevírá možnost vidět, co je skutečnou podstatou dění kolem nás, a hlavně dění v nás.

Buďme při sobě, a to jak v bdělé vnitřní pozornosti, tak ve vztazích a neomezujme se jen na své blízké, ale zkusme se rozhlédnout kolem sebe na další živé bytosti. Pěkné dny váš Marluk

Zdroje:

Vančura, Miroslav. Systém kategorií u Aristotela. E-Logos, Electronic journal for philosopyhy 20/2009

Jenišová, Ludmila. Ježíš a samařská žena. Olomouc 2012

https://is.muni.cz/do/rect/el/estud/ff/ps14/phil/web/tisk10.html