V neděli 10. března bylo novoluní a já měla a mám tolik práce, že nestíhám, tak se k němu vracím zpětně. Nov spustil pochod žab za svým rybníkem, místem jejich rozmnožování, a tak mi do toho všeho přišla milá povinnost nosit žáby přes silnici…reportáž připravuji do samostatného okna. Novoluní stojí mezi Saturnem a Neptunem v Rybách a do jejich spojení ještě patří Merkur v pozici Epiméthea, který právě vstoupil do znamení Berana (…mimo jiné, představuje tato Merkurova pozice svéhlavé kousky na základě zažitých zkušeností). Nov svírá přesný sextil s Uranem v Býku. Můžeme tedy usuzovat, že nový lunární měsíc a jeho impulz začne spojovat ideologie, které se chystají plně realizovat na začátku roku 2026. Máme možnost v přímém přenosu vše sledovat, a hlavně máme možnost, do toho zasáhnout tím, zda to tak přijmeme, nebo odmítneme. Myslím, že je stále možnost zvrátit běh událostí, které směřují k více válečným konfliktům a nestabilitě území s názvem střední Evropa, které snilo sen, že je pupkem světa.

Novoluní na pomezí mezi Saturnem a Neptunem, kteří se spojí na začátku roku 2026 nyní ukazuje, co se nám v budoucnu nabídne. Můžeme být překvapeni tím, jakou rétoriku zaujímají poslední dobou představitelé státu, zvláště porovnáme-li to s dobou předešlou. Změna je zde očividná! Podobně je opravdu zajímavé, jak se mění obecný diskurs, ze kterého se spíše vytrácí zájem na tom, aby se promýšlela a diskutovala etika použití AL technologií napříč obory, zvláště těmi, které přímo působí na mysl a tělo člověka. Nu, jako by čím dál tím víc lidí poutal spíše zájem, o to, co budou dělat, kupovat a co, kdo zajímavého dal na sociální sítě. Nebudu ale dál skuhrat. Z druhé strany se opravdu budí lidé usilující o to, abychom dostali naše vědomí do širších souvislostí a například si každý pořádně uvědomil, jak se chováme k sobě, k živým tvorům kolem nás a k přírodě. Přes tyto připomínané záležitosti, kolem kterých se často ve svých textech točím, můžeme u příležitosti novoluní, začít vnímat z jiného úhlu pohledu. Tímto úhlem pohledu je to, co Dane Rudhyar (filosof, skladatel a astrolog) nazývá „velký neptunský sen“. Co tím myslí?

Nov spojuje Saturna a Neptuna. Saturn zastupuje funkci strukturující, zpevňující, funkci tvorby a udržování řádu, struktury, tj. toho, co by se mělo a nemělo. Neptun označuje proces, kterým je osobnost jednotlivce zbavována zahledění do sebe samého a vede ho k přesahu, k rozšíření vědomí o celek větší, než je on sám. Neptun je spojen se sny, vizemi a klamy, které poutají naši pozornost a jsou tím, co nás vede překročit omezenost našeho ega zaměřeného jen na uspokojování osobních potřeb. A v tento okamžik nabízí Rudhyar možnost otevřít se myšlence vědomě vykročit za „velkým snem“, tj. za ideou, která nás přesahuje a pokusit se udělat svým životem vše pro tuto ideu, která klidně nemusí být nikým dalším zhmotňována (excelentní příklad takového života je život Kristův). Saturn pak bude moci tuto ideu, sen zhmotnit a zformovat.

Neptunský sen nás vybízí vykročit na cestu, která může, ale také nemusí, být vedena světlem na konci tunelu. Může být nebezpečná a může přinést posměch, neúspěch. Zvolíme-li cestu za ideou, která je pro nás vznešená, vzácná natolik, že jí zasvětíme svůj jedinečný život, můžeme za čas podat vyjádření, jako tomu v roce 1964 učinil člověk nosných a velkých idejí, režisér Evald Schorm pro časopis Film a doba, když napsal:

„Každý je v tom sám. V tom neustálém zmáhání dvou nepřátel – sebe a skutečnosti. Mít odvahu stále znovu hledat, bránit se vypjaté ctižádosti, ješitnosti, závisti, touze po úspěchu stůj, co stůj, touze po penězích, které tak zpříjemňují život. Bránit se úzkostem, strachu, pochybnostem, depresím, které přepadají člověka v bdění i ve spánku. Mít pokoru a zároveň i onu nezbytnou domýšlivost o jedinečnosti své pravdy. Mít jisté své přesvědčení svou víru a naději, bod opory, jistoty, jednoty. Umět hledat a nacházet harmonii mezi vírou a rozumem. Mít odvahu k novému riskování a sílu k tomu jít obnažený k pramenům i za cenu nesrozumitelnosti, nepochopení, neúspěchu.“

Cílem cesty Neptuna není šíření masových mód a ideologií, které pohlcují naše já a dělají z něj „my, co víme, jak to je“. Takové projevy jsou jen prostředky k tomu, jak se dostat skrze únavu neustálého shonu za novým módním prvkem, skrze ztrátu sebe sama ve skupině, která je IN nebo která má onu spásnou vizi, k větší vnitřní všímavosti, imaginaci a soucitu. Všímavost se objeví, až odložíme pocit, že jsme oběti systému, imaginace zas až odložíme pocit, že nic sami neumíme a nezmůžeme a soucit, až otočíme pohled ze sebe sama na svět kolem nás. Pak zjistíme, že jde o to, zda si dokážeme představit, jak se žije všem těm, kterými mi nejsme. Neptun už pomalu a jistě rozpouští a za dva roky zcela plně rozpustí naše jistoty a hranice. Čím dřív si uvědomíme, oč jde, čím dřív začneme optikou soucitu našich srdcí žít, tím víc odkloníme nepříjemné průvodní jevy jeho působení.

Oním „velký snem“, ideou, pro kterou stojí, zato žít, může být obsah první věty norského filmu Margreth Olin Písně země: „První láska je příroda.“ Pokud si na tuto větu rozpomeneme a co víc, každý den si ji alespoň hned po probuzení uvědomíme, objevíme v sobě prostor, který umožňuje mnohé měnit. Jak? Podstatou věty „První láska je příroda“, je úžas a radost ze světa, do kterého se jako malí zamilujeme. Milujeme ten svět kolem nás, milujeme ležet v trávě, skákat v loužích, hníst v prstech bahno na okraji rybníka, plavat ve vodě, koukat do mraků, ochutnávat traviny, hladit očima barvy, pozorovat všemožný hmyz a obdivovat motýly, hladit prsty různorodou srst zvířat a jaký úžas zažíváme, když nás ona zvířata prvně olíznou nebo si o nás otřou s důvěrou svůj kožíšek…a pak milovat a neustále objevovat všechny zvuky, které jsou v dosahu našeho sluchu…. prostě milovat svět, který je kolem nás, který nás obklopuje. Pokud tuto lásku budeme žít, budeme ho ničit? Těžko, cožpak ničíme to, co milujeme, nad čím žasneme a z čeho se radujeme? Například naše děti, naše partnery a partnerky, milované bytosti, milce a milenky, rodiče a přátelé… Nu, tudy by mohla vést cesta. Zkusme si to představit.

V neděli 17. března nás čeká první čtvrť, která výše uvedené téma přivede ještě více do života. Nenechme se pohltit tím, co po nás chce systém, kterému sloužíme tupým konzumováním všeho, co rychle uspokojí naše potřeby. Zkusme se zastavit a být chvíli v tichu a zaposlouchat se do hlasu srdce. Možná nám dojde, jak před týdnem řekla v rozborovou pro pravidelnadavka.sk Tereza Matějčková, že se za kliknutím v počítači, v mobilu, které cos přesunulo do košíku e-shopu, ztrácí naše svoboda rozmyslet si, zda danou věc opravdu potřebujeme, zda má pro nás smysl. Děláme tolik nesmyslných aktů, jenom proto, že můžeme a že nám rychle nabídnou pocit potěšení. Jupiter, který při první čtvrti vstoupí do hry, bude potřebovat korekci, nebo jeho rozpínavost povede k přemíře ve všem, co uspokojí sebestředně nastavené smysly. Nebude od věci všimnout si, na co a kolikrát klikáme.

Výzvou pro nás, „obyčejné“ pěšáky života je, abychom se zkusili rozpomenout, že první láskou je příroda a na první lásku se nezapomíná, z té srdce žije. Tak se nebojme žít! Váš Marluk