Ptá se astroložka Martina Lukášková. Odpovídá astrolog Pavel Turnovský.
Mám pocit, že jsi astrologii vzal ve svém významu doslova. Astro-logos hvězdná-řeč tě přivedla k semiotice, která tě velmi inspiruje. Kde se nacházíš ve svých úvahách a inspiracích?
Ono to mělo dlouhý, pozvolný a přerušovaný vývoj. Trvá mi dlouho, než se mi některé oblasti náhle propojí. Když jsem psal v roce 1994 Rozlučku, rozpomněl jsem se při pasáži o vědě signatur na některé pasáže v Lévi-Straussově Myšlení přírodních národů a Foucaultově knize Slová a věci. V té době také vyšlo 2. vydání Chvatíkovy Strukturální estetiky a hlavně začaly vycházet zásadní texty postmoderní filosofie. Jak se pamatuješ, sémiotikou jsme se začali zabývat na přelomu tisíciletí, o tom svědčí přednáška Doc. PhDr. Zdeněk Starý, CSc: „Lidé, věci, znaky“ – sémiotika pro astrology na 15. Shvězdění v roce 2001. Objevili jsme Peirce, využili Jakobsona, oprášili Mukařovského a Lévi-Strausse.
Pak přišel objevný text o metafoře z pera Geoda Lakoffa a Marka Johnsona: Metafory, kterými žijeme; který mne přivedl nejen k Paulu Ricoeurovi ale i postanalytické filosofii v podání Jaroslava Peregrina. Inspirující byl tvůj objev narativní psychologie a pro navíc i sociálního konstrukcionismu v jeho změkčené podobě.
Zajímavé je, že Dane Rudhyar v některých místech Astrologie transformace z roku 1979 mluví podobným jazykem o podobných myšlenkách, zejména souzní se sociálním konstrukcionismem.
Hlavní inspirací u poslední doby mi byla definice psychoanalýzy od Jacques Lacana, který říká, že psychoanalýza je léčba rozhovorem. Analogicky je pak astrologie pomoc rozhovorem nad horoskopem. Tím se otevřelo nové rozsáhlé pole pro teoretická bádání a řešení zásadních otázek vzniklých při interpretaci horoskopů, která spočívá v „překladu grafických astrologických schémat – rozmanitých druhů horoskopů – nejen do mluvené řeči, ale i do psaných výkladů, neboť je to jazyk, s jehož pomocí poznáváme svět a naše místo v něm.
Když s tebou mluvím osobně, říkáš, že si se dostal na poušť. Co je pro tebe oázou? A druhá otázka: Co vlastně přesně na poušti hledáš?
Pouští je suchý jazyk sémiotických a filosofických pojednání a logických operací, které jsou nutné při definování jazykových struktur a operací se slovy. Během putování touto pouští hrozí ztráta radosti a estetického požitku z „četby“ pohyblivých písků. Naštěstí jsem doputoval do oasy jménem Paul Ricoeur, který připomíná, že v základech symbolismu mýtů je hierofánie, vyjevování posvátného ve vztahu člověka a kosmu. Slovo kosmos mimo jiné značí krásu a pohled na noční nebe je dozajista estetický a tedy oživující, na rozdíl od pohledu do obrazovky monitoru, nebo do sedimentu číselných údajů efemerid.
Odpovědi Martiny Lukáškové na astrologické otázky kladené Pavlem Turnovským naleznete na:
