Novoluní se zatměním se uskuteční na posledním stupni znamení Ryb. Zdůrazní nám sabiánský symbol – FÁZE 360 (Ryby 30°):

Majestátní skalní útvar podobný tváři a chlapec, který ho obdivuje a považuje za ideál velikosti; jak chlapec roste, začíná se poznenáhlu tváři ve skále podobat.

Rudhyar nabízí klíčovou myšlenku: Jasně vizualizované ideály mají moc utvářet život svého nositele. Připomíná, že v alegorickém smyslu je zde použito názvu románu zakladatele amerického fantasy Nathaniela Hawthorna „Velká kamenná tvář. U nás je spisovatel znám např. knihou „Šarlatové písmeno“, která vypráví příběh nevěrné ženy, statečně nesoucí úděl společensky padlé ženy. Na jejím příběhu je autor ukazuje, že vina není jednoznačná a že viníky mohou být právě ti, kteří se pasují do role cudných a eticky čistých lidí. Příběh byl několikrát filmově zpracován, například Wim Wendersem v roce 1973 a v roce 1995 Rolandem Joffém s Demi Moorovou a Gary Oldmanem. Na chvíli se zastavme u života Nathaniela Hawtorna (4. 7. 1804, Salem – 19. 5. 1864, Plymouth ). Hawtorn se narodil v rodině, která měla mezi svými předky v17. stol. soudce, jenž sehrál významnou roli na honu čarodějnic v Salemu. Hawthorn to považoval za velké rodinné prokletí. Sám se v dětsví ani v dospívání nedokázal vyhnout přísné moralistní a puritánské výchově. Udržel si však bystrou mysl a čekal na svou příležitost. Svobodu nalezl v dospělosti, po vstupu do manželství a po té do komuny, kde se seznámil se soudem filosofem a trancendentalisou Ralphem Waldem Emersonem. (Transcendentalisté považovali instituce společnosti, politiku a organizované náboženství, za ničitele čistoty jednotlivce. Pouze soběstační a silní jednotlivci mohli podle jejich názoru tvořit skutečnou komunitu.) Jeho vnitřní síla si udržela ideál, který nalezl v podobě svobody ducha, nového pohledu na víru, vinu a oběť, v zaujetí přírodou, symbolismem a tajemnem. Podobně jako chlapec v sabiánském obraze fáze 360 je i spisovatelův život utvářen ideály. Setkáváme se s obrazem navýsost důležitým a také proto závěrečným. Cyklus se uzavírá, ale nekončí definitivně, neboť jeho uzavření je vlastně novým otevřením se cyklu následujícímu. Citujme Rudhyara: „Toto je poslední stupeň poslední scény velké rituální hry cyklických transformací. Přináší nám jasnou představu o síle archetypů coby faktorů podmiňujících životní procesy. Můžeme zde na závěr použít klíčové slovo ARCHETYPALIZACE.“ Pro může být toto novoluní odkazem k důslednému prověření ideálů, za kterými jsme ochotni jít, a kterým dovolujeme vstoupit do naší mysli. Otázkou je: Jaké máme ideály? Za čím si jdeme? Co nás utváří? Zkoumejme, hledejme a snažme se co nejvíce naplnit lidství v tom smyslu, že nepůjdeme jako ovce na porážku pod palici vlastních předsudků, neznalostí a klamů. Zatmění nám může ukázat to, co nás brzdí a to je klíčový moment, který se může proměnit v start směrem ke světlu nově objeveného Slunce. Vždyť co jiného je zatmění Slunce, než novoslunní, jak v roce 1999 trefně poznamenal Pavel Turnovský. Nezůstávejme jen u sdílení efektních fotek ze zatmění, článků a postojů, ale prohlubme vzájemnost a otevřenost ideálům velikosti tak, abychom žili dobrý život. Zjistíme-li, jaké máme ideály, budeme mít odvahu postavit se těm, kteří nám chtějí vnutit falešné ideály mocí, silou a manipulací! Martina Lukášková

Kresba tuží: Karel Jerie