...Ó, veliký zázraku božské prozřetelnosti! A právě tehdy tento chladný popel, nechtěje zanechat dlouho ubohou přírodu ve smutku a nahánět jí hrůzu, tehdy, nevím jak zahřátý plodnými zlatými paprsky Slunce, mění se v malého červa, potom ve vejce, nakonec v Ptáka, desetkrát krásnějšího, než předchozí… Fulcanelli, Příbytky filosofů II, str. 129

Veselé Velikonoce, psávalo se na pohlednicích, které si lidé v časech před internetových posílali, aby vzpomněli na ty, které během svátků nemohou vidět. Letos by byla zavalená pošta, kdybychom ještě psali pohledy a posílali je všem, které během svátků neuvidíme. Křesťané se potkají při bohoslužbách, které zůstaly povoleny, ale ostatní budou muset o svátcích zůstat sami nebo provádět nelegální konspirační činnost. Je to velmi zvláštní a nezvyklá situace, zvláště pak uvědomíme-li si, kolik rituálů nám do dnešních dnů zůstalo a kolik jich můžeme dodržovat. Velikonoční svátky patří k těm, které svými tradicemi předčí i svátky vánoční. Přichází po úplňku v čase dobíhající Luny, která se vrací zpět ke Slunci. Na sváteční neděli připadne druhá lunární čtvrť, která v sobě ponese krapet vzpoury a paličatosti. Dny do středy včetně budou vcelku příznivé, tak se snažme věnovat tomu, co má každý z nás naplánované. Od čtvrtka však zkusme něco jinak.

Křesťanské svátky navazují na předkřesťanské oslavy jara vtělené do vejce, které je symbolem návratu plodnosti a tedy života. Letos bychom se k tomuto symbolu mohli vrátit a uvědomit si, co zdobení kraslic vlastně znamená. Je to oslava probuzení života, přemožení chladu a zmaru návratem tepla umožňujícího život. Stejně jako je vejce oslavou života, tak je Kristovo zmrtvýchvstání oslavou člověka, vítězícího nad smrtí.

Vejce je plné tajemství. Je to proměna, která se v něm několikrát za sebou uskuteční. Nejdříve vejce v těle ptactva vznikne a po oplodnění se uvnitř něho probudí nový život, který se prodere na svět stejnou silou jakou se derou klíčky rostlin povrchem ztuhlé země. Proměnu skrývá skořápka. Proměna není očím zjevná, i když jistě bychom si ji mohli najít na youtube neb současná technika umožní nahlédnou a zachytit proces zrodu plodu a vývoj holátka až do okamžiku, kdy se zobáčkem osvobodí z formy. Skořápka vejce je forma, která chrání tajemství proměny a v pravý čas, je-li její obsah připraven na život, se stává překážkou, kterou je třeba rozbít. Nakonec veškerá proměna i v Kristově životě je skryta očím druhých. Od proměny na Hoře, po jeho proměnu v hrobě. Jaro je opravdu zázračné a máme velké štěstí, že můžeme v našich zeměpisných šířkách pozorovat tento zázrak na vlastní oči v tak bohatém spektru okolní přírody. Letos o to víc, že se příroda probouzí pomalu a postupně. Můžeme si všímat toho, kdo vyráží jako první a kdo teprve nasazuje na pupeny. Kdo už hnízdí a kdo se teprve shání po řádném materiálu na stavbu. Pandemie totiž nabízí čas všímat si toho, co bychom jinak v shonu oslav, návštěv, pracovních aktivit a cest přehlédli – probuzení jara. Už loni si probuzené přírody mohli někteří všimnout a letos můžeme přidat i to, že se vrátíme k rituálu propojujícího nás s těmi, kteří tu žili před námi.

Svěcení jara můžeme každý pojmout po svém. To, co je důležité, je zúčastnit se a přidat osobitý dílek do celkové skládačky oslav. Někdo může uskutečnit dlouhou procházku podobnou pouti a obejít celý svůj region, jiný dodrží půst, další si po svém namaluje vyfouknutá vajíčka a jiný je pověsí na ovocný strom, další si z proutků uplete pomlázku a jiný ozdobí fáborky stromy. Nejde o to, dělat to samé, ale slavit ve stejný čas.

Zelený čtvrtek si opravdu všimněme toho, co je zelené a co se dere na světlo světa. Na Velký Pátek se ztišme a zkusme nedělat nic složitého, abychom slyšeli to, co se probouzí i v nás. Je to vhodný den pro vnitřní práci, pro modlitbu bez ohledu víry. Kdo bude mít odvahu a chuť měl by se před svítáním v tichosti, beze slov a zvuků, omýt v tekoucí vodě. Tekoucí voda má v tento čas sílu zahnat nejtěžší choroby, a kdo nemohl k vodě, tomu byla donesena, dotyčný omyt a všechny zbylá voda opětovně vrácena tam, kde byla nabrána, aby choroby odnesla. To není marná tradice. U nás na Příbramsku se k tomu v duchu zpívalo: „Vítám tebe, svatá boží velikonoce, zachovej mě ode vší zlé nemoce, psotnice, žloutenice, též od padoucí nemoce!“ Mohli bychom přidat od koronavivé nemoce a blbců v politice.

V sobotu si všimněme těch, kteří jsou nám nejblíže a zamysleme se nad tím, co potřebují. V neděli a pondělí pak slavme, uvolněme všechen ten přetlak, stísněnost a omezení a udělejme i ve stižených podmínkách něco pro radost sobě a svým blízkým. Letošní Velikonoce jsou výjimečnou chvílí, kdy se můžeme potkat v rovně vnitřního usebrání a v rovině oslavy.

Tak Veselé Velikonoce, ať vás beránek nepokaká! Váš Marluk

Pro zvídavé:

Druhá lunární čtvrť svým napětím sevře k sobě dva sabiánské symoly, které završují své přecházející obrazy. Jsou tedy silnými místy, mohli bychom říct zářiči, které vyšlou impulz do světa. Slunce na 15° Berana – Indián tká obřadní pokrývku. Obraz skrývá klíčovou myšlenku – promítnout do každodenního života vědomím celosti a naplnění. Stálo by za to vzít si v neděli na sebe čistý sváteční oděv a v něm být celý den, pro radost svou i druhých. Na rovině vnitřní nás symbol vyzývá, abychom svým vlastním přičiněním utkali „roucho“ našeho vědomí. To jest, usilovat o to, abychom sami sebe spatřili oděné světlem vědomí. Není to jednoduchý úkol, ale také není nemožný. Je třeba zjistit, jak se tká – naučit se techniku, jak k vnitřnímu světu přistoupit a pak si sednout a tkát, což je rutinní a úmorná práce, kterou je třeba vydržet, neboť na jejím konci nás čeká roucho – naplnění naší touhy po věčném životě.

Luna bude stát na 15° Kozoroha – Dětské oddělení nemocnice. Všude je plno hraček. Děti jsou květem života lidí a jsou-li nemocné, je třeba klást si otázku, co společnost učinila v minulosti, že děti onemocněly a co učiní do budoucnosti, aby se uzdravily a už nemocné nebyly? Je to ukázka péče, které se dětem dostává, ve snaze zpříjemnit jim nelehké chvíle v nemocnici. Poučení, které symbol v sobě nese, vidí Rudhyar v zachování svěží intuice a snění, které spojuje s dětmi, i v časech nelehkých či v dospělosti. Právě nyní bychom měli udržet a posilovat vztah k naší intuici a snít svůj velký sen, neb každý z nás ho má a neměl by na něj zapomínat. Velký sen totiž vystihuje potenciál každého z nás a je vněm skryto to, co máme objevit a prosadit v každodenním životě a to i ve chvílích, kdy se nám nedaří a to víc, když je společnost nemocná. Laskavá péče je to, co potřebujeme, sedíme-li u tkaní, u naší každodenní rutiny, která chvílemi ztrácí na smyslu. Laskavá péče vrátí sílu, naději i odvahu tkát dál své vnitřní roucho!