Aprílové počasí se plně rozjelo. Osobně jsem ráda, že u nás alespoň trochu pršelo. Mohlo by víc, říkám si tiše, ale i za to málo jsem vděčná. Sucho velké je a zdá se, že bude dál. Ovšem to jsou moje starosti, příspěvek směřuje k tomu, co nás čeká v novém týdnu.
Tento týden poznamená konjunkce Marta se Saturnem (5.4.), která se odrazí i sobotní první čtvrti lunačního cyklu. Ukazuje se, že koncem týdne dostane zabrat „ženská stránka“, budeme-li pracovně dělit pohled na svět na ženskou a mužskou stránku. V oktilovém trojúhelníku se sejdou Luna v Raku, Venuše v Rybách a Slunce v Beranu. Pozice planet nejsou k zahození, ale jde o vztahy, které spolu navážou. Oktilová řada se vyznačuje tlakem na akci, tj. intenzivní snahou o řešení. Slunce jako zdroj životní síly a Luna, která jeho sílu odvádí, naznačují, že bude citová stránka dění a intuice, obecně připisované ženské stránce, vystřelena do popředí a stane se spouštěčem akcí, které však budou zpracovávány právě výše zmiňovanou konjunkcí Saturna s Marta ve Vodnáři. Představitelé mužské strany (Saturn, Mars) budou mít dostatek informací a podnětů symbolizovaných sextilem od Merkuru až koncem týdne. Do té doby se budou od emocí distancovat.
Za těchto podmínek se realizuje už v orbisu do stupně konjunkce Neptunu a Jupitera (přesná konjunkce 12. dubna). Sečteno potrženo z toho mám pocit, že se ke slovu dostávají více nacionální zájmy než solidární, které by měly v tuto chvíli začít působit. Spojení Neptuna a Jupitera je velmi důležité, neboť z pohledu humanistické a transpersonální astrologie je to příležitost, která by mohla odklonit sebestředné Jupiterské tendence a přinést propojení vědomí lidí na širší a tím i soucitnější úrovni. Ovšem z pohledu přesné konjunkce, která doklepne 12. 4. asi nejspíš vše vyjde na prázdno, neb konjunkce planet nemá další větší aspekt s ostatními planetami a tak se její poselství nedostane hned od začátku v širší platnost. Nechte se zmýlit, nechci působit pesimisticky. Začátek cyklu, neb konjunkce planet je začátek cyklu, se nemůže vytratit, ale nemusí mít hned od začátku takový ohlas. Mohli bychom to přirovnat tomu, že někde se něco spustí, třeba nějaká nově zpřístupněná turistická stezka a většina lidí si toho nepovšimne, což je časté, protože to není pořádně zpopularizováno nebo prostě není čas o tom dát víc vědět. Všimnou si toho jen „místní“ z pohledu astrologie ti, kdo mají danou konstelaci přímo v kontaktu s planetami svého horoskopu narození. Ti cestu prozkoumají a budou o ni vypravovat dalším a ti zas dalším a časem se dostane nová stezka do povědomí více lidí. Jednoho dne, když už bude stezka např. tři roky po otevření se o ní dozvíme i my a se zpožděním objevíme, kdy to vše začalo a jak to vlastně bylo a co tomu předcházelo. Takže ono se nic neztratí, jen to nemusí být hned vidět a to je naše situace. Jak přesná konjunkce Marta se Saturnem, tak Jupitera s Neptunem, jako začátky cyklů nejsou propojeny s dalšími planetami a tak jejich „působnost“, tj. nový impulz vzniklý spojením, nemusí být hned vidět.
Z toho plyne, že bychom měli počítat s tím, že se objeví spontánní popudy, které budou spíše podporovat to, co každý z nás má, než to, co bychom měli dohromady ruku v ruce spravovat.
Možná se na to můžeme dívat i tak, že je třeba se připravit a vnitřně dát dohromady strukturovanou aktivitou, která se pod emočními výstřelky nezhroutí, ale díky nim dostane sílu jednat.
Možná bychom se na konstelaci mohli podívat i tak, že pracovat „na vlastní zahrádce“, jak tomu chtěl Voltairův Candide, je to jediné rozumné, co se nyní dá dělat.
Ovšem také se na věc můžeme podívat tak, že to budou právě iracionální, emoční stavy, které nás budou informovat o tom, že se „něco“ v těle a světě děje, něco, čemu je třeba dát pozornost a nebagatelizovat to, větou: „No jo, máš své dny, své stavy, počkám, až to přejde“. Samo, počkat můžeme, ale také nás pak mohou překvapit přízraky zla, které jsme právě svou liknavostí a neochotou zaobírat se vnitřními rozbouřenými emocemi přehledli. Mistrem, který tyto podivné stavy umí skvěle zobrazit, je David Lynch, který zvláště v třetí řadě Twin Peaks krok za krokem ukazuje, vizuálně a hudebně ony emoční stavy, které narušují běžné vegetování naší mysli a nutí ji zpozornět a následně se cíleně věnovat tomu, co si vyžádalo její pozornost. Kdo tak neudělá, nepřežije. Je to vyostřené, ale vlastně doslovné, protože tohle je proud života, který je těžko vysvětlitelný a tak nezbývá, než ho žít, ponořit se do něj a nechat se unášet s myslí, která není pasivně odevzdaná, ale bystrostí otevřená všemu, co přichází.
Jsou to metafory, vím. Možná byste raději slyšeli něco praktického ve smyslu jdi tam, uděl to a to a dostane se ti toho a toho. Nuže, měli bychom se připravit zejména na druhou polovinu týdne a stavy, které se nám objeví, nechat projít, nepotlačovat, naopak bedlivě zkoumat, z čeho pramení a na hlavně na co poukazují. Neboť mají vlastní jazyk. Ve svém projevu to bývá úzkost, obava, neklid, neobvyklý sen, bolest v těle, stav závratě atd., které se objeví nečekaně a silně, aby upozornily na to, co je třeba rozumem uchopit. Pak by mohl Mars se Saturnem odvést svou práci a zformovat postoj. V opačném případě budou symbolizovat naše tendence vzít si růžový prášek, obejít překážku, potlačit, neslyšet, nevnímat nic, aby se nemuselo nic dělat.
Jak na to půjdeme, je na nás. Selžeme-li, je třeba si to připustit a z chyby se poučit a zkusit vše znovu. Žádný učený z nebe nespadl, tak si při těchto konstelacích nedávejme nad sebe laťku bezchybných výkonů. Jsme v čase nových začátků, u kterých nebude hned plně patrné, co vše se jimi otevírá. Tak netlačme příliš na pilu.
Vše dobré přeje Marluk
