Nový týden je úplňkový. V pátek otevře prodloužený víkend úplněk. Podívejme se na to, co nás může „osvítit“. Slunce v konjunkci s Uranem a retrográdním Merkurem Prométheem bude v opozici k Luně, která o další aspektaci nemá nouze. Jsme a budeme v období změn a přívalu situací, které překvapí nejen svou nečekaností, ale také následnou nestabilitou a neklidem. Právě tyto proměny v našem zaběhlém životě mohou ukázat cestu k otevření se světu, který je kolem nás, který je i v nás, a dokonce ke světu, který naše běžné vědomí překračuje.

Vše může být jinak, říká s oblibou Uran a už v té chvíli změní i to, co jsme začali vnímat, že je v nějakém směru pohybu. Spolu s Merkurem se budou měnit toky informací, našich nápadů, a to nejen ve směru ale i ve své kvalitě. Můžeme být zaskočeni informacemi, které možná nebudou zcela seriózní, tj. v intencích toho, co obecně platí. Dny nás budou vyzývat k akcím, které však budou signovány Martem v Raku. Ten se bude zaobírat rovinou emocí, které se nám tak může dařit dostat do uchopitelného stavu. Je to Martův „boj“ za to, co je pro konkrétní osobu důležité s maximálním dosahem na ty, co patří do úzkého kruhu rodiny. Takže nečekejme, že by se něco mohlo vyřešit na poli širším. Akce budou motivovány tím, co je pro nás důležité a nutné, nic navíc. Ono na tom není nic špatného, nakonec proč ne. Vždyť, budeme-li se starat o to, co k nám patří, o ty nejbližší vztahy, budeme posíleni a můžeme se pak následně moci starat o to, co k nám přímo nepatří. Takže zde máme týden, zametání si před vlastním prahem. Snad toto symbolické volání planet někdo zaslechne, neb pokud se nám to podaří, budeme schopni přenést tuto zkušenost do roviny vyšší, jak tomu nasvědčuje pozice Saturna, symbolu struktur a řádu, který trioktilem nutí Mars-naši akceschopnost, postupovat v souladu s tím, co je pevné, a tedy zkušeností potvrzené.

Takže na jednu stranu budeme motivováni vstoupit do změn a říct si: „Co už…, když je vše jinak, tak ať se ukáže, k čemu to vede.“ A když skočíme do vlnobití změn, tak nás bude něco tahat za patu a říkat: „Bacha, tohle je fakt divočina, tohle je nebezpečné, to si nemůžeš dovolit. Vrať se! To, co znáš a ještě máš, je jistota.“ Jakmile tohle začneme zažívat, tj. odvahu vrhnout se do změn a zároveň strach z toho, do čeho se pouštíme, věřme životu. Není kam se vracet. Za pomyslnou patu nás tahá pozornost, kterou věnujeme volání Saturnu. Jenže my jsme se naučili číst jeho „píseň“ velmi povrchně a nedbale, a to jen proto, že nám to tak stačí. Pravou písní Saturnu je: „Buď bdělý! Pocit, že se někam můžeš vrátit je stejnou iluzí, jako pocit, že něco, co neznáš, je před tebou. Pevné a jisté je jen to, co je teď-a-tady. Teď a tady je tvoje síla. Jen v přítomnosti lze číst pravdu, jen tichu otevřené mysli je vše, co je možné objevit.“ Podíváme-li se takto na symboliku Saturnu, budeme lépe vyzbrojeni na cestu nastávajících dnů a najdeme klíč k tomu, jak rozporuplnost toho, v čem jsme, ustát a přenést ve prospěch nás všech.

Malé zamyšlení k tématu. Co to znamená, když řekneme nebo napíšeme, že máme něco (libovolně) pod nohama?

K úvaze mě přivedl Logion z Tomášova evangelia, což je sbírka apokryfních textů, tedy těch, které nebyly kanonizovány a nedostaly se do sbírky textů známých jako Nový zákon. V Logionu 37 se píše:

Jeho učedníci řekli:

Kdy se nám ukážeš a kdy tě uvidíme?

Ježíš řekl:

Až se svléknete bez studu

a vezmete své šaty a položíte si je pod nohy

jako docela malé děti a pošlapete je,

tehdy uvidíte Syna Živého

a nebudete mít strach.

Logion vede k tomu, že přítomnost Ježíše bude rozpoznána skutečnými žáky podle toho kdy, který z nich dospěje do cíle svého duchovního života, tj. odloží-li to, co je tělesné a vnější (šaty) a bude žít tím, co je jeho skutečnou podstatou (nahotou). Píše se v knize Neznámá evangelia, Novozákonní apokryfy I. nakladatelství Vyšehrad. Co si však představit pod metaforou „položíte si je pod nohy“? Podíváme-li se blíž, kde se nám podobný obrat v Bibli objevuje, zjistíme, že je jím myšleno mít nad něčím nadvládu, ale také mít základ, podloží, rod, nad kterým stojím. Mít něco v základech, na kterých stojím, jak tomu odkazuje první užití metafory v G 49, 10 „Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení“. Jinde zas 2Sam 22,39 „padli po nohy mé…“ nebo Ž 8,7 „svěřil jsi mu vládu na dílem svých rukou, všechno jsi mu položil pod nohy“ a mnohé další. Vše nasvědčuje tomu, že mít něco pod nohama znamená, mít vědomě pod kontrolou, pod svou mocí, v dosahu svého vědomí, v základech, v podloží, na kterém stojím.

Proč o tom píši? Protože pro tento týden máme „pod nohama“ funkci Saturnskou. Tj. můžeme zjistit, že být bdělý je bezpečím, které je na dosah v jakýchkoliv poryvech životních situací. Zkusme si tedy všimnout, co vše máme „pod nohama“. Možná nám bdělost pomůže nešlápnout do četných výkalů na chodnících měst, nebo na živáčky polních cest a do pastí vnitřních monologů. Vše dobré a dostatek času všimnout si letošního velmi stydlivého a o to krásnějšího jara. Marluk