Zdravím vás, milí návštěvníci a čtenáři, v podivuhodném roce 2024. Vše nasvědčuje tomu, že jsme v období nesnadných roků (od 2020 do roků 2026-27), které rozhodnou o geopolitickém vlivu, o způsobu života a našich dalších plánech. Není to však nic, co by lidé už nezažili. Jen kulisy se mění, a to je třeba mít na paměti. Stále je možné a zdá se i nutné prohlubovat spojení mezi lidmi, mít otevřenou mysl nejen pro věci nadosobní, ale souběžně s tím pro ty, kteří jsou kolem nás od lidí po zvířata a přírodu.

Rok 2024 nabízí možnost poodstoupit od toho, a díky tomu zjistit, zda není třeba náš směr poupravit, aby byl víc v souladu s našimi potřebami a možnostmi. Nad horoskopem mě nepolévá vlna optimismu a radosti, ale spíše jejich opak, a proto jsem se rozhodla, že je třeba si vše dávkovat. Nebudu letos nic víc psát k roku 2024, ale průběžně vás budu spravovat o tom, co symbolický jazyk astrologie nabízí.

V druhém týdnu roku 2024 nás čeká novoluní v Kozorohu s v konjunkci s Plutonem. Konstelace je pěkně propletená, takže leden nebude odpočinkový měsíc. Na geopolitické rovině si hlavní slovo si opět vezmou velmoci, neboť stejně jako my, budou vnímat tlak na to, aby učinily radikální kroky a mám zato, že učiní. Na rovině osobní tyto impulzy uvítají ti, co fakt už nechtějí zůstávat ve starých kolejích a chtějí posunout své vztahy, práci a svůj život do forem, které budou jejich situaci více vyhovovat. To, co se mi jeví důležité, je, že Plutonský impulz v novoluní naznačuje skrytý tlak, důraz na radikalitu a nekompromisnost. Právě na to je však třeba si dát velký pozor. Těžko lze obecně vyjádřit, jak si poradit v situaci, kdy na nás souběžně s nesmírnou touhou po jiném možném, po tom, co bychom do života chtěli vnést, vypadnou kostlivci z vlastní skříně? Zkusme to na takové bližším či představitelnějším příkladu.

Je to podobné tomu, jako když spěcháte na důležitou schůzku třeba kvůli práci nebo s pro vás důležitou osobou a v tom vám vypoví vůz v půli cesty uprostřed pustých polí a lesů a vy nemáte, jak se k tomu druhému dostat. Autobus nejede, pěšky daleko, na taxi nemáte, telefon sice máte, ale schůzku nezařídí. Něco chcete, něčem toužíte a náhle se ukáže, že jste už dávno měli opravit auto, udělat si udělat víc času na přípravu a líp si rozvrhnout čas a vše se jaksi uvnitř vás začíná vařit a hrotit. Tohle je modelová situace, která nás zaručeně emočně rozhodí a my se musíme uklidňovat, abychom situaci zvládli. V takových chvílích nebo aspoň v jejich prvních částech vidíme vše dramaticky a podléháme pocitu, že se situace musí nějak radikálně řešit, nebo že nějak velmi radikálně odpadne. Co v takové chvíli poradit? Nic chvíli nedělat, zastavit paniku. Zásadní je, nerozhodovat se ve stavu, kdy s námi hýbou takto do maxima vyšponované emoce a kdy máme sklon vidět svět či naši situaci fatalisticky. Je třeba dopracovat se k odstupu, tj. nechat ten stav odeznít a on, věřte mi, odezní. Nic tu není věčně. Pak se nadechneme a můžeme se podívat, co se to objevilo a rozhodnout se jak dál. Pak výčitky – kostlivci ve skříni zas zalezou do svých hrobů a naše mysl je připravená situaci vyřešit.

A tak to bude i s novým lunárním měsícem. Spatřit poklady, které Pluton za dramatických situací vytahuje na povrch, potřebuje odstup a prostor. Prostor, bychom mohli všechen ten bordel z hlubin pro lepší přehlednost rozložit kolem sebe a pak zhluboka vědomě dýchat, abychom získali odstup, abychom nehodnotili, co se objevilo či kolik toho vyplavalo, ale abychom spatřili právě v tom nepořádku, chaosu, změti a možná i hnusnoty to, co je důležité, a tedy pro nás pravdivé. Není to tak hrozné, jak se zdá. Je to dramatické, vášnivé, bouřlivé, ale ve výsledku posilující, neb má-li se vše vyjevit ve své síle, je třeba podobné síly k protržení nánosů zvyků a přeludů, kterým zcela přirozeně podléháme.

Sabiánský symbol novoluní je (KOZOROH 21°): ŠTAFETOVÝ BĚH

Klíčová myšlenka: Význam soutěže ve vývoji skupinového vědomí.

Soutěž je opravdu zajímavá lidská technika. Možná má své základy v rivalizování a v předvádění toho, co kdo umí, aby samec oslnil samičku nebo obráceně, či aby si jedinec vybudoval dobrou pozici ve skupině. Kdo ví? Soutěžení je něčím, co nás nejen individualizuje, nutí rozvinou naše osobní možnosti, ale také propojuje do vztahů a celků. Vždyť ten druhý je v rámci soutěže výzvou, tím, koho chceme napodobit a následně předhonit, ukázat, že to dáme líp… A pak si také vzpomeňme, jak se dokážeme spojit, když si vybereme toho, komu budeme fandit, aby nad tím druhým zvítězil. Soutěž je dynamickým aktem, který láká pozornost nejen pro možnost akce, adrenalinu, zábavy, zisku, ale také protože v sobě odráží neustálé poměřování jednoho s druhým, což dobře známe z poměřování světla a tmy, dne a noci. Jejich rytmické střídání vnímáme kolikrát jako soutěžení, kdo jakou sílu má. Dostává se do metafor, kterými žijeme. Je lepší černý nebo bílý, dobro nebo zlo, optimismu nebo pesimismus a tak dále, prostě věčná „soutěž“ protikladů. Den a noc se sice rytmicky střídají, ale podíváme-li se na tento cyklus blíž, můžeme ho číst jako soutěž mezi tím, zda vyhraje noc či den. Hezky to ukazují slunovraty. Jsme chvíli po zimním slunovratu, ve kterém si nejdelší nocí tma připsala pomyslné vítězství, ale právě tím, si podepsala i svůj ortel budoucí prohry. Světlo totiž začalo přibývat, což vyvrcholí za půl roku v letním slunovratu. Vítezství je tak zároveň budoucí prohrou. To je vlastně podivuhodný rytmus života, kde narození je zároveň cestou ke smrti a smrt je prostředím pro nové zrození, jak nám to pěkně ukazuje lunační cyklus.

Obraz symbolu ukazuje štafetový běh, který je založen na tom, že jeho aktéři musí nejen podat osobní výkon, ale ještě dobře vnímat spolupráci a dobře předat svůj „kolík“, tedy to, co během svého výkonu nesli, opatrovali a chránili. Je to vlastně soutěž mezi spolupracujícími týmy dobře připravených jedinců. Dynamická spolupráce a přizpůsobení vlastních sil a vlastního nasazení celku. Reagování na protihráče je možné nahlédnout, jak k tomu vybízí i Rudhyar, jako možnost dynamické souhry. To je možná oblast, kde hledat naději při stupu od roku 2024. Je však třeba si říct, že tyto impulzy vybízející k aktivní souhře, se týkají všech bez rozdílů vnitřních motivací. I ti, s motivacemi směřujícími proti životu, se mohou dát do dynamické souhry a reagovat. Proto to pro nás může být výzva, vytvořit takovou reakci na „zlo“ nebo to, čím pro nás zlo je, aby ono vybilo vlastní sílu dřív, než by se mohlo dotknout cíle, tedy nás. Starou dobrou radou východních filosofií je, nebýt na tom místě, kam protistrana vede útok.

Proto si po novoluní dejme ještě větší pozor na tendence polarizovat společnost, vypudit svobodu slova, zahnat možnost diskuse a zkusme mnohem víc a aktivně žádat o to, abychom měli možnost o věcech diskutovat, abychom mohli mluvit o etice toho, co se děje ve světě až po pole umělé inteligence. Odložme hodnocení druhých lidí kolem nás a raději si všimněme situací a celého spektra toho, co je k tomu, co dělají vede. Možná zahlédneme to, co je důležité. Máme na to! Vesmír tuto naši potřebu odráží, tak si ji zkusme uvědomit. Nevzdávejme se, a pokud se nám něco nepodaří, odpusťme si a zkusme se z chyby poučit, neboť učiníme-li prostor pro odpuštění v sobě, mohou nám odpustit i ti kolem nás. Takže naděje zde je, jen se jí chopit a nečekat, že někdo za nás něco udělá. Neudělá, leda si dřív vezme to, co mohlo být naše. Soutěž není výsadou lidí, ale projevem života.

Děkuji za sledování a doufám, že vás budu moc provázet a těšit svými postřehy i nadále. Váš Marluk