Ve 21. týdnu nás čeká v pátek 22. května novoluní a souběžně s ním konjunkce Merkura Epiméthea a Venuše Večernice v podvečer na západním obzoru, ovšem příliš nízko nad obzorem, takže pro mnohé to nemusí být dobře pozorovatelné. Novoluní, tedy nový impulz, nový tón cyklu se odehraje na 3 stupni Blíženců (zaokrouhluji nahoru) v rozběžném trinu na Pluta, Jupitera a Saturna, v slabší kvadratuře k Marsu a kvintilu k Neptunu. Už tak si můžeme říct, že aspektace je pěkná, takže novoluní bude mít sílu ukázat se v plné významové kráse.

Jak možná mnohým známo trigony patří mezi aspekty, které jsou brány jako harmonické, čímž se říká, že planety trínem spojené spolu spolupracují. V našem případě, rozběžného trigonu, se podporují v akci. Směle bychom moli říct, že strukturální síly nutící společnost i jedince se o sebe a svou budoucnost starat (Jupiter, Pluto v Kozorohu a Saturn ve Vodnáři) poskytnou Slunci – životní síle a Luně – funkci adaptační dostatek odhodlání a konkrétní podpory, jak se v rámci nových podmínek zachovat. Je to, jako by mladému páru Slunci a Luně do začátku pomohl starší Saturn a prosperující Jupiter navíc s přispěním tajného sponzora Pluta. Vstupem do nového lunárního měsíce se prostě nebudeme moci na nic vymlouvat. Život se plynně rozhýbe a ti, kdo nebudou líní, neboť vše poběží, tak co se snažit, mohou opravdu výrazně posílit svou pozici či se začít hojit ze ztrát způsobených karanténou. Takže tady dobré.

Jenže, vládcem znamení Blíženců je Merkur, který se zrovna spojuje s Venuší Večernicí a tím nejen dominuje Venuši, ale i novoluní. Merkur navíc leží v základně kvintilového trojúhelníku, který stojí na jeho vztahu s Plutem, Jupiterem a Saturnem s vrcholem v Chironovi. Těleso 2060 Chiron, jehož výrazně eliptická dráha ho dostává na jedné straně do prostoru mezi Marsem a Jupiterem na straně druhé do prostoru mezi Uranem a Neptunem, nám chvíli bude stát za zmínku. Těleso dostalo jméno po Cheirónovi, který byl jedním z kentaurů vysokého vzdělání a ušlechtilého charakteru, který měl slabost pro lidi a dokázal mnohé z nich poučit, chránit a léčit. Chiron tak získal zvláštní postavení, neboť je tělesem malým, ale pro svou výstřednost zajímavým, stejně jako výstřední kentaur z řeckých bájí. My si z toho můžeme odnést informaci, že je-li vrcholem kvintilového trojúhelníku Chiron, je možné, že se podaří najít nosnou cestu k léku, ale také se společnost může začít léčit. Jak to myslím? Kentaur Cheirón byl dobrým válečníkem, mistrem bojových umění, bystrým učitelem, léčitelem a lékařem, astrologem a mudrcem. Snoubil v sobě díky své zvláštní konstituci polo muže, polo koně – sílu i humanitu. Těleso Chiron tak symbolizuje nejen oblast, kde bychom měli zaslechnout volání naší síly jednat s rozmyslem a v duchu humanity, ale i místem, kde můžeme učinit zásadní obrat v našem životě a ozdravit ho. Není zde prostor, vypravovat si celý mýtus o Cheirónovi, ale je dobré si připomenout, že tu a tam se juknout do mytologie není vůbec od věci. Mnohé paralely by se s dneškem našly.

Chiron v Beranu ve vrcholu kvintilového trojúhelníku říká: „Změň přístup hned, neboť čas jsi nikdy neměl.”

Naléhavost pramení právě z toho, že Chiron svým pohybem dokáže obsáhnout více rovin najednou – jeho dráha jde z prostoru mezi Marsem a Jupiterem až za hranice oběžné dráhy Urana. Považte, že cestou míjí Jupiter, Saturn a pak Uran. To je přeci něco! To je výjimečnost, která se snaží utržit vše proto, aby lidem pomohla, zkrátila utrpení a pozvedla blíže tomu, čemu říkáme Lidství.

Chiron v Beranu je právě za hranicemi Urana, kde byl naposledy před padesáti lety a snaží se nás pobídnout k tomu, abychom jednali a zaváděli do života takové postupy a metody, které nám dají prostor všímat si toho, čemu v českém jazyce říkáme lidství. Vždyť si to uvědomme, že lidství se z pohledu kentaura Cheirona nevymezuje vůči zvířatům, která nejsou lidmi, ale vůči tomu, co je nelidské. A pokud jste neměli jasnou představu o tom, co je lidské, jistě se vám objeví ve chvíli, kdy si připustíte do mysli to, co je nelidské. Ony hrůzy bez soucitu, lásky, vědomí, zla a sobectví, krvelačné moci nevnímající druhého jako svého bližního, to vše je nelidské, nehumánní, tedy protipólem lidskosti, která rázem vyniká. Tak o tuhle lidskost Chironovi jde!

Vrátíme-li se k interpretaci, začne se nám ukazovat, že produktivní lunární měsíc nám nabízí určitou třešinku na dortu, Chironův apel, který zachytí Merkur, symbol vnitřní a vnější komunikace. Každý si během nastávajícího měsíce může uvědomit, co mu krátká chvíle karantény dala. Může vidět oblast, kde je potřeba říct: „Změň přístup hned, neboť čas jsi nikdy neměl.” Neměli jsme čas ve smyslu vlastnickém. Nikdo ho nemá, ani ti nejbohatší či nejchudší ho nemohou vlastnit. Budeme-li čas brát z pohledu časového prožívání, můžeme začít cítit, co chce Chiron sdělit. Není čas na to, žít v iluzi, že tady máme nekonečné předplatné, takže smrt nám ještě nehrozí. Hrozí a to každým momentem našeho žití. Chiron nám připomíná, že na smrt bychom měli myslet stejně, jako na způsob našeho dýchání. Na obé totiž běžně zapomínáme. Zapomínáme si uvědomovat, co nás oživuje a co nás čeká. Kvintilový trojúhelník planet s vrcholem v Chironovi je planetární konstelací, která se může zrcadlit v tom, že víc lidí si uvědomí, co v nich karanténa změnila a hlavně, před co je postavila a co je nutné rozhodnout a dělat jinak. Není to symbol velké společenské změny, ale symbol individuálních rozhodnutí, které však v celkovém počtu mohou být mocnou silou.

Vstup do nového měsíce je dobrý, můžeme opravdu mnohé nakopnout a vcelku hladce dát dohromady, ale také můžeme uvíznout v pasti obvyklé rutiny, která je vykonávána jen ze setrvačnosti našich návyků.

Napěťový aspekt, který horoskop pro novoluní má, je rozběžná kvadratura Merkura a Venuše k Neptunu. Navíc je i oktilovým trojúhelníčkem s vrcholem v Uranu, což je malá planetární konstelace, svojí silou ovšem nezanedbatelná. Můžeme tedy říci, že napětí měnit navyklý způsob vnímání světa, proměna vzájemné komunikace nepovolí, naopak bude tu a tam s velkou naléhavostí narušovat strukturální kroky, o které se společnosti i jedinci budou snažit. V praxi se tedy nechme odradit vpádem nejasností, únavy, ztrátou zájmu, rutinou a vzpomeňme na víru, kterou naše srdce v sobě nosí a přes napětí, že ve věci ztrácíme či se míjíme s těmi, s kterými bychom se míjet nechtěli, postupujme dál. Bude to tento měsíc právě víra, která ukáže, zda jsme schopni plout, být flow, jak se teď říká, nebo zda se necháme převálcovat běžnou rutinou. Napětí Merkura a Venuše vůči Neptunovi můžeme spatřit i v tom, že tu a tam ve společnosti i v našem životě silně zazní sociální rozdíly, které poslední období ještě více prohloubilo. Byly-li mezery mezi kvalitou různého vzdělání, budou teď příkopy. Byly-li rozpory mezi tím, jak kdo k čemu přistupuje, promění se v ostré ideově zabarvené výtky. Tohle je třeba mít na paměti, neboť určitá naděje těchto dnů bude narážet na ideologie snažící se rozdělit myšlení a hodnocení (Merkur, Venuše) jednotlivců i společnosti.

Nuže, přesto máme pěkné vyhlídky, takže opravdu nebuďme líní jednat a věřme tomu, za čím si jdeme.  Váš Marluk 21. května 2020

PS. Pro ty, co toho nemají ještě dost a chtějí přidat, ostatní nemusí číst.

Novoluní v zahradě

Novoluní se uskuteční na sabiánském symbolu Blíženci 3°: ZAHRADA V TUILERIÍCH, PAŘÍŽ. Klíčová myšlenka: Formalizace kolektivních ideálů ­ přisouzením účelu a řádu nově objeveným aspektům přírody.

Komentáře k symbolům psal rodilý Francouz Dane Rudhyar, takže se sluší ho v tomto případě plně citovat: „Zahrady v Tuileriích a ve Versailles jsou typickou ukázkou klasického ducha a potřeby řádu a symetrie. Království Lud­víka XIV. následovalo po období renesance, jež byla plná vzrušení z nového ducha objevů a byla také obdobím vnitřních problémů. Musela přijít reakce, aby zkonsolidovala to, čeho bylo dosaženo kolektivní myslí evropského člověka. Takováto kon­solidace (z latinského con, dohromady, a solidus, pevný; konsolidace tedy znamená upevnění, ustálení či urovnání) obvykle vede k dalšímu extrému, tj. k formalismu, a mívá za následek zúženou intelektuální krystalizaci dualistických konceptů.”

Jde tedy o to, že prostor, který byl původně přírodní, se mění v zahradu, která v sobě nese zásah mysli člověka. Zásah jeho plánů, víry, postojů a názorů. V zahradě se otiskuje to, kam mysl člověka dospěla, neboť se snaží zohlednit vše, co příroda nabízí tak, aby to nejen uspokojovalo fyzické potřeby zúčastněných a to jak živých tvorů, rostlin, tak člověka, ale také zohlednit estetickou stránku, ve které se skrývá přesah. Krása, jak víme, povznáší. Krásná zahrada je mistrovským dílem, které není jednou pro vždy hotovo, ale vyžaduje neustálou péči, neustálý kontakt s tím, co máme a s tím, co nás přesahuje. Krásná zahrada je neustálou službou.

V našem symbolu se setkáváme se zahradou ve francouzském stylu, což znamená, že je do zahrady vložen geometrický plán. Geometrické řešení prostoru a rozvržení rostlin, není jen aplikováním běžné geometrie, ale technikou, která pomáhá ztvárnit dokonalé pohledy, výhledy a zákoutí, ve kterých právě geometrické členění zprostředkuje setkání člověka s vyšší rovinou, jež ho přesahuje. Geometrie je ukryta v každé jednotlivosti tohoto světa a francouzská zahrada ji plně přiznává. To, co je běžně skryté, dává na odiv. To, co není vidět, připomíná smyslům svou formou tak, že se duše člověka ocitá v povznášející rovině čistého a uspořádaného prostoru zahrady. Vše má své přesně dané místo. I divoké luční květiny mají své místo, kde kvetou. Francouzská zahrada je jednou z podob cesty lidství. Je to cesta, která má jasná pravidla. Kde jsou však pravidla, je i ego, je centrum a je i možnost minout setkání s tím, co povznáší a přitom žije, a setkat se jen se strohostí formalismu.  

Vybrat si musíme sami. Budeme toužit po divoké přírodní zahradě nebo po francouzském stylu? Volba není důležitá, důležité je, jak zahradu naplníme. Co ze sebe jí dáme. Dáme-li ji volnost, musíme mít sílu ustát její divokost. Dáme-li ji formu, musíme ustát tlak formalismu. Aneb neuctívejme styl zahrady, ale jen lásku, dávající nám sílu se o jakoukoliv zahradu či mini zahrádečku dobře starat.