Úplněk zdůraznil konstelaci, která na obloze v pondělí a úterý vrcholí. Venuše Večernice v opozici k Plutonu a oktilu k Slunci, které má zas trioktil k Plutonovi. Dohromady napětí, které v dynamické souhře vynáší na povrch to, co jsme ani nevěděli, že je v nás či ve společnosti skryté. Překvapení, které může provázet vyvěrání silných pocitů, může být natolik nápadné, že si ho jistě všimneme. Výsledkem je, že se můžeme vidět zcela jinak než jak si situace, kterou vnímáme, žádá.
Obecně se v astrologii trioktilům příliš významu nepřikládá, patří k menším aspektům, ale moje astrologická zkušenost mě vede uznat, že jejich význam je větší, než se obecně myslí. Symbolizují totiž napětí, které si můžeme představit jako chvíle, kdy naši pozornost upoutá nějaký stále se dokola opakující zvuk. Slyšíme ho, rozpoznáme ho a náhle pocit napětí. Z čeho, ptáme se? Právě z toho, že se onoho zvuku ne a ne zbavit, jako by od chvíle, kdy jsme ho zaslechli, kdy jsme si ho uvědomili, se na nás přilepil a bzučí a bzučí bez oddechu. Abychom se tohoto napětí zbavili, musíme konat, něco prostě udělat nějaký čin. Až akce nás zbaví napětí, a to je oč oktilům, dovolme si to tak říci, jde. Prostě dostat nás do akce, která ovšem není slepá či bezhlavá, ale konstruktivní, neb je motivována tím, abychom se napětí zbavili.
Vracím se k trioktilovému trojúhelníku, jehož výsledky můžeme pozorovat kolem sebe i v sobě minimálně od minulého pátku. Je-li ve hře je Pluton, který je symbolem toho, co skryté, pudové a mocné právě tím, že o podstatě této „mocnosti“ nemáme dopředu žádné tušení, můžeme počítat s tím, nás silné emoce zavalí a vyvolají stav bezmoci, který je natolik odzbrojující, že ho můžeme nazvat otřesem. Takový otřes může být chvilkový nebo delšího trvání, ale podstatou je, že nás konfrontuje s něčím nás přesahujícím, co nepřichází shora, ale překvapivě zdola, a to obecně nedělá nikomu dobře. Stačí si připomenout chvíle, kdy se vyvalí voda ze záchodu ven – nahoru, místo aby pokojně odnesla vše vyloučené dovnitř-dolů. Nemilá situace. Nu, a je-li ve hře Pluton, tak se náš pohled na svět otřese jako by slyšel zvuk polnice a cítil mocné otřesy, kdy se hora Sión klepe, místo, aby byla klidným pilotem uprostřed pouště… a lidé v její blízkosti „Nemohli totiž snést slova výstrahy: „Dotkne-li se i jen zvíře té hory, bude ukamenováno (Ž 12,20),““ si v otřesu upamatují, že neuposlechli slova Boha svého. V naší trioktilové konstelaci se Slunce – zdroj životní síly s Venuší – funkcí hodnotící dostávají pod tlak, který je nutí uvědomit si to, co bylo skryto. (Velmi smutnou ilustrací je konflikt v Kosovu, který tyto dny provází (více o tomto případu, nechám na vaší samostatné úvaze)).
Máme tedy týden, který bude mít hlubší podtext, který může opravdu zaskočit svou intenzitou a hloubkou i tím, co znovu či poprvé vynese do vědomí. Berme věci vážně, ale pozor, ať nečiníme pod tlakem tzv. osudová rozhodnutí. Jde o otřes, abychom lépe viděli, vnímali a cítili. Nejde o to, abychom kolem sebe zdi stavěli. Mysleme na to, až bude chtít s něčím či někým radikálně skončit, zapomenout, zničit, opustit…atd. Úleva přijde až od čtvrtka, takže vydržme těžkosti středy a nenechme se zahnat do kouta. Od čtvrtka jednejme a držme se toho, co nám radí srdce.
Pamatujme na to, že otřesy vždy umožnují objevit poklady. Že o nich nevíte? Tak to jste ještě neměli odvahu hledat je uprostřed temnoty. Jak na plutonské stavy: Nezapomenout na bránicové dýchání; na to, že dokážeme stát pevně na nohou a že po každé noci přijde slunný den. Tyto tři dovednosti stojí v základech naší víry a tedy toho, čemu posléze říkáme, že nám to poradilo srdce. Vše dobré váš Marluk
