Vstupujeme do týdne podzimní rovnodennosti, kdy se síly světla a tmy na krátký čas vyrovnají, aby světlo uvolnilo prostor tmě. Dny se začnou prodlužovat a pomalu směrovat k zimnímu slunovratu. Země se tento týden na chvíli zahledí do Slunce přímo a jen si to uvědomí, už začne odklánět a tím prodlužovat den a posilovat vládu tmy nad severní polokouli. Je to prchavý okamžik i přes svou nepatrnost je milníkem, pilířem roku vymezujícím dění na naší Zemi.

Podzimní rovnodennost přijde v sobotu, pár hodin po první lunární čtvrti. Horoskop pro vstup Slunce do znamení Váhy v sobě ještě nese velký zemský trigon, který se však vstupem Slunce do Váhy obohatí o vzdušný živel a začne se pomalu rozpadat, abychom si připomněli, že nic není pevné a věčné. Krátký čas nadechnutí k novému, byl stejně poznamenaný opravdu nezanedbatelnými přírodními katastrofami a utrpením živých tvorů, takže je otázkou, zda nadechnutí pro část není vydechnutím části jiné?

V tomto týdnu by se měly z horoskopu odrazit v životě ty tendence, které budou zdůrazňovat společenská témata, témata společenský postojů a hodnot. Budou se snažit odvrátit naši pozornost k tzv. běžným starostem, a to ve velmi rychlém sledu, neb čas rovnodennosti je dobou, kdy máme pocit, že se vše zrychluje. Úterní proměna počasí opět v situaci, kdy je Luna v napětí vůči Jupiteru, nám připomene, že je třeba se starat o to, co je kolem nás. Čas léta odešel a podzim se hlásí se svými požadavky, které plně pocítíme během víkendu. Napětí provázející podzimní rovnodennost otevře rozmarům, které začnou narušovat naše dobře se rozvíjející úvahy, obchody a pracovní aktivity. Kdo si umí tzv. poručit, takže má vůli a rozhodnutí, ten projde obdobím bez problémů.

Ti z nás, kteří však nevládnou vůlí, se budou muset přijmout dané okolnosti okořeněné vlastními rozmary a touhami, které ne a ne najít správné uspokojení. Obecně se zvýší tendence věci hodnotit a zařazovat do náležitých kategorií, do kterých spadne i to, nad čím si nechceme moc lámat hlavu nebo danou věc hlouběji zkoumat. Toto pozoruhodné období tak může být snadno promarněno našimi vrtochy a neodbytnou potřebou mít vše rychle tak, jak zrovna chceme.

Připomíná mi to dobu porevoluční, kdy mnozí propadli pozoruhodným esoterním kurzům a snažili se ovládat počasí a svět, protože člověk přeci může, neb vše je tu jen k jeho potřebám. Vždycky jsem si v duchu představovala, poslouchajíc barvité vypravování kamarádky navštěvující kurzy Modré Alfy, jak ten svět bude vypadat? Tak třeba budou-li si lidé přát něco ohledem počasí. Nad jedním bude svítit sluníčko a nad druhým pršet, nad dalším foukat a nad dalším zas pršet a hned vedle něho zas sluníčko atd… totální blázinec, který prostě fyzikálně není možný. Nebo v takovém případě bude „někdo“ rozhodovat, čí přání bude mít přednost? To snad ne? Nebo si vezměme třeba situaci, kdy si nějaká žena bude přát, aby se k ní vrátil bývalý partner a ten bývalý partner si za bude přát, aby poznal novou lásku a už tu budou bydlet tři lidi nahromadě a zajímalo by mě, jak si s tím poradí, když si přáli to nejlepší pro sebe a ve výsledku mají něco, co si nepřáli? Možná přijmou jako řešení trojúhelníkového vztahu polyamorii? Jasně, že to celé zjednodušuji a vedu do extrému, ale zamýšleli jste se nad tím, proč by se měla přání plnit zrovna nám? Proč bychom zrovna my měli být šťastní, zdraví a spokojení? Protože to tak má být? Protože je to všechno pro nás? Protože tím, že jsme na světě, máme právo chtít vše dobré pro sebe? Možná ano a možná, že to je složitější, soudě podle moudrých, kteří upozorňovali a upozorňují na utrpění světa a na nutnost najít příčiny tohoto utrpění, jinak pravé spokojenosti nedosáhneme. Většinou nemluví o tom, že si máme něco přát, ale o tom, že máme rozpoznat klamy a posílit lásku srdce. Píši o tom proto, že rozpínavost Venuše Jitřenky ve Lvu, v kvadratuře k Jupiteru a Uranu v týdnu, kdy je nejasnější spěje k tomu, že snadno zapomeneme na to, že jsou tu druzí a chtivost, soutěživost a potřeba mít, mohou opanovat naše srdce tak nenápadně, že sice budeme chtít pravdu, lásku a naději, ale jen pro sebe, neb jen my sami víme, jak s těmito dary nejlépe naložit (Poznámka – to platí i na rovině společensko-kulturní – strany a mocní se nám vybarví).

Prostě pozor na to, ať si nezačneme myslet, že jsme něco víc, jen proto, že máme pocit, že jsme něco či někoho prokoukli, poznali či pochopili. Ono totiž vždycky zůstane před námi mnohem víc toho, co jsme neprohlédli, nepoznali a nepochopili. Týden rovnodennosti si s námi zahraje hru „Na babu“, ale chytat bude naše ego a chytáno bude opět jen naše ego! Tak bacha na to, pro co se nadchneme, jak o sobě budeme smýšlet a nad čím se budeme dmout hrdostí a s čím se chlubit druhým. Vzpomeňme na to, že budeme-li si umět v tyto dny „poručit“, můžeme podat skvělé výkony, prezentovat dobře a zábavně to, co umíme, prosadit svou tvořivost a dostat se do podstaty toho, co nás zajímá. Bez trochy vůle to však nepůjde, tak se dobře rozhodněme a jednejme, neb tyto dny podpoří ty, co mají plán a pevnou vůli. Váš Marluk