Nový týden v sobě nese poselství týdne předcházejícího, který kromě nové válečné fronty přinesl i velké přírodní katastrofy a během několika dnů zahynulo, a ještě stále umírá mnoho lidí. Jak je to možné? Ptáme se a hledáme příčiny neštěstí a příčiny válečného konfliktu. Skryté napětí, o kterém jsem si před dvěma týdny povídali, vydalo své svědectví a potvrdilo, že nejen každý z nás, ale i každá skupina chce urvat to, nač myslí, že má právo. Nový týden nás vede k novému lunárnímu měsíci, který odstartuje v sobotu prstencovým zatměním, které bude pozorovatelné z Ameriky, Kolumbie a Brazílie. Pojďme se na to podívat.
Novoluní v podobě prstencového zatmění bude svírat horní konjunkci s Merkurem Prométheem, oktil k Venuši Jitřence a kvadraturu k Plutonovi, kvinkunks k Uranu, velmi přesný triseptil k Neptunu. Na první pohled se může zdát, že spojení Slunce a Luny hojně propojeno s dalšími prvky, takže by to mohlo dávat třebas naději na řešení naší nelehké situace. Jenže spojení tu jsou, ale napětí jen dál prohlubují, než aby ho uhasily. Máme před sebou začátek měsíce, který bude mít tendenci události měsíce stávajícího ještě více radikalizovat a prohlubovat, a navíc může oživit nějaké staré téma z oblasti, kde bude pozorovatelné (a že tam také není o napětí nouze).
Podstatou znamení Váhy, ve kterém se novoluní odehrává, je vytvoření rovnoprávných vztahů, což možná překvapí, pokud přemýšlíme o znamení Váhy jen ve smyslu toho, že jsou fází harmonie. Harmonie, vyvažování, hledání rovnováhy, nerozhodnost je obvyklé nahlížení znamení Váhy. Podíváme-li se, co stojí za harmonií, není to rovnováha, ale sladění různorodých impulzů tak, aby dohromady vytvářely soulad, souzvuk. Postup, kterým se k tomu lze dostat, je hodnocení a srovnávání toho, co a jak je možné dát do souladu. Takový proces chvíli trvá a je k němu potřeba dostatečné pozornosti a informací. Právě doba, po kterou se souzvuk hledá, je často považována za nerozhodnost a neschopnost se jasně vyjádřit, což je vlastně velké zúžení pohledu na proces, který Váhy zastávají. Hledání souladu je tématem, a proto novoluní ve Vahách, ač se to zdá za současných válečných a katastrofických událostí neuvěřitelné, je nadějí na dosažení budoucího souzvuku. (Nakonec např. v současnosti vzpomínaná Jonkipurská válka, od které uplynulo 50 let, počatá ve Váhách za elongace Venuše, nakonec vedla k dohodě „souzvuku“).
Napěťové aspekty ukazují, že proces hledání „souzvuku“ bude podroben tíživějším okolnostem, že proběhne za napětí a skrze krize, což jak patrno můžeme vidět už teď. Zajímavostí je v tomto ohledu třeba i to, že se tak děje ve fázi, kdy je Venuše v oktilu vůči Slunci. Venuše směřuje do elongace, tj. nejvzdálenějšímu bodu své dráhy vůči Slunci z pohledu ze Země, který se uskuteční 23. října, dva dny po první čtvrti našeho nového lunačního cyklu. Tady bude napětí kulminovat. Venuše se zde ukazuje ve své nejsilnější podobě, která odráží nejprudší vášeň a razanci, s kterou se projevuje. Ve fázi, kdy je nejjasnější a postupuje do maxima elongace, je obrazně řečeno nejdivočejší, nejprudší, nejvášnivější a nejvíc chtivá získat to, co se jí líbí. To se odráží jak v rovně ovlivnění slunečního barycentra, slunečních skvrn (více práce autorů Warren de la Rue, Balfour Stewart a Benjamin Loewy), tak i na dějích na Zemi, a nakonec se to odráží i směřování k cílům každého z nás. Zmiňované období je silně motivované chtivostí, která nebere ohledy a nám nezbývá doufat, že nedojde na obsazení Taiwanu.
Jak tedy přistupovat k tomu, co se děje?
Jisté je, že vášně jsou silné, stejně jako odhodlání, jen ho správně využít. Každý by měl tedy co nejpoctivěji směrovat své touhy, chtění a korigovat lačnost, která za každým chtěním stojí. Je na každém z nás, zda si začneme přisazovat a rozdělovat svět, který už tak je dost rozdělen, nebo začneme ještě usilovněji hledat souzvuk v tom, co se zdá jako chaotický hluk, ve kterém si každý řve tu svou písníčku. Souzvuk je možný a nyní i nutný, jedná-li se o ztráty na životech, o ztráty dalších živých bytostí, o ničení přírody a prohlubování už tak špatného stavu světa. Temperament, který se v ukazuje, je mocnou silou a není radno ho zlehčovat obrazy, které jsme dali Venuši v opojení sebou samými – viz Venuše jako symbol „malého štěstí“, harmonie vztahů, krásy, lásky a estetiky. To, že má toto v sobě, je jistě pravda, ale zapomněli jsme na to, že má v sobě vášeň, která je schopná zahubit sebe samu, jen aby získala to, co chce. Prudkost bouře, síla vichřice, krása úderu, záblesk touhy, zvuk polnice, překvapení ostří břitvy… to jsou metafory pro sílu Jitřenky, poháněné napětím dalších vazeb mezi planetami.
Skrývané napětí je venku a je tedy na nás se mu postavit čelem. Každý sám se musí postavit tomu, co se ho snaží srazit na kolena, neb nejsou žádné klidné dny, jen klidné srdce, které se mumrajem dnů nenechá vyvést ze svého rytmu.
Vstupujeme do opravdu bouřlivých dnů, které jsou předzvěstí bouří daleko prudších neb mám před sebou přelomové roky 2024 a 2025. Geopolitické změny projevené rokem 2020 spějí ke svému vrcholu, který spustí další děje podobně jako tomu bylo třeba naposledy v roce 1982 a co se rozjelo 1988, 1989. Ovlivnit vše můžeme vlastním úsilím a tím, že se nenecháme okolnostmi otrávit natož zahnat do pasivity. Nemilosrdnost, kterou ještě uvidíme, je tou samou nemilosrdností, kterou máme každý v sobě a kterou každý může proměnit, bude-li k tomu mít vůli. Hledejme ji, až si zas povzdechneme, že nemáme rádi lidi, že nemáme rádi města, že nemáme rádi vesnice, že nemáme rádi to a toho, že nemusíme zprávy, že nemusíme to a ono…právě to budou chvíle, kdy se do našeho srdce vkrade nemilosrdnost a na tu, je třeba se zaměřit.
Váš Marluk
Pro zvídavé obvyklý dodatek ohledem sabiánského symbolu novoluní: VÁHY 22°: DÍTĚ DÁVÁ PTÁKŮM NAPÍT Z FONTÁNY
Klíčová myšlenka: Starost prostých duší o blaho a štěstí méně vyvinutých bytostí, které žízní po obrodě.
Dítě je symbolem budoucího života, naplnění a rozhojnění potenciálu, je symbolem lásky a výsledkem milostného a láskyplného spojení, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Dítě příslibem toho, že naše zkušenosti se ponesou dál, že máme pokračovatele i toho, kdo nás překročí a posune vše tam, o čem my jsme jen snili. Ptáci jsou symboly našich myšlenek a přestav, našich záměrů a úvah, které se nám honí hlavou a fontána s ptáky je alegorií podmínek počáteční iniciace, která vede k poznání tajemství vody tryskající z fontány. Setkáváme se s mocným a nadějným obrazem, který pod svou nevinou kulisou skrývá bouřlivý, napjatý a divoký proces, který bez pokory soucitu může sprovodit svého pozorovatele stejně rychle, jako se ztratí kámen hozený do vody. Fontána je místem proměny vodou, která může rozpustit nebo umrtvit, a to podle toho, s čím k ní přistoupíme. Dítě evokuje nutnost péče a hlavně bezelstnosti, kterou ztrácíme v pubertě, kdy se učíme lhát, abychom ve společnosti přežili. Proces života nás povolává k iniciaci a vstupu na nebezpečnou, ale tak krásnou cestu, kterou je cesta poznání. Štědrý je svět, ve kterém žijeme. Jen jde o to, zda onu štědrost – fontánu chceme vidět, nebo zda strčíme hlavu do písku před fontánou a nějak to vše překlepeme, aniž bychom se nechali vodou proměnit. Což by mohla být naše škoda, neb život je proměna a proměnu nás, světa, systému a přírody právě jde.
