Jsme v polovině lunárního měsíce. Pondělní pohled na oblohou putující Slunce dával tušit, že kdesi pod obzorem naproti je Měsíc. Úplněk přinesl rozvolnění a uvolnění. Však jsme si při novoluní říkali, že v tomto lunárním měsíci si trochu orazíme. Přesto se ukazují napěťové proudy, které přes hlavní informační tok ohledem číselného stavu koronaviru v populaci byl na čas přehlušen.

Podíváme-li se na horoskop, vidíme opozici Slunce a Měsíce, kteří jsou dál spojeni trioktilem (Měsíc) a oktilem (Slunce) s Plutem a Jupiterem v Kozorohu. Dohromady malá planetární konstelace spadající pod napěťové konstelace tj. vedoucí zúčastněné prvky k akci, k tlaku na projev a prosazení. Rozpadající se konjunkce Jupitera a Pluta umožnila urvat pro sebe to, co by jinak získat nešlo. Myslím to tak, že Jupiterská expanze, růstový princip je stržen touhou dosáhnout maximum, neb tak čte jupiterský obsah Plutonův vklad. Pluto však představuje tlak na proměnu, která se bude opírat o to, co je v jádru organismů či společnosti života schopné. Expanze tak může nabrat rasantní projev, (viz situace v Náhorním Karabachu, v Izraeli, vzpoury a demonstrace proti tomu, co se snaží upevnit v Polsku, Bělorusku, Francii, Německu…atd). Po celém světě se do hry dostalo velmi rychlé prosazení pravidel a zákonů, které limitují to, co bylo dříve otevřené, což spojuji s letošní konjunkcí Pluta a Saturna. Na druhou stranu se pod tímto tlakem dostávají ven i tvůrčí počiny, které v sobě nesou hodnoty daleko přesahující běžnou spotřebu. Je třeba si všimnout a pátrat, neb pod rouškou restrikcí se mnohá významná díla, plně neprosadila. Právě nyní, v čase před slunovratovým, je nejvhodnější čas pro hledání těchto zdánlivě zapadlých děl, výtvorů a počinů. Další díla jsou v procesu dokončování a vyjdou na povrch až příští rok, ale zápas o jejich vznik bude datován do letošního roku, do doby prvního setkání s novým typem uplatnění moci vlivných skupin. Všímejme si toho, jak se snaží prosadit a legitimizovat to, co by nám ještě v lednu tohoto roku přišlo k pousmání či co se označovalo jako přitažené za vlasy. Den za dnem se blížíme konjunkci Saturna s Jupiterem, která se po dvaceti letech realizuje letos v prosinci na slunovrat. Bude to nové zpevnění společenské struktury, pro zlepšení její funkčnosti. Ale o této konjunkci až příště.

Vraťme se k úplňku a následujícím čtrnácti dnům do novoluní. Vstoupili jsme do doby, ve které je nutné hledat to, co letos vzniklo a otevřít se roztrhnutému pytli informací symbolizovaných Merkurem, tento týden vstupujícím do Střelce. Při úplňku je však Merkur ještě na konci Štíra a drží k Jupiteru sextil. Je to jediný harmonický aspekt k napětí úplňku a tak se dá předpokládat, že to budou právě sdílené informace, skupinové výzvy, které nás navedou, kde hledat a za čím jít. Přestože nás opatření pouští doslovně ven, neměli bychom zapomínat vtáhnout nově objevené zpět dovnitř. Neboť to, co si v těchto dnech osvojíme a uvědomíme, v lednu příštího roku jako když najdeme. Jak jsem již psala, rozhodně není vyhráno a není možné si myslet, že je vše za námi.

Ve hře je Chiron, který zajímavě aspektuje účastníky úplňku a propojuje je se zbývajícími planetami. Chiron (pojmenování planetky), nebo chcete-li Cheirón (jméno kentaura) se snaží dodat všem motivaci. Jeho tématem je ukázat naši opravdovou sílu právě na situacích, ve kterých se projeví svéhlavost, zbrklost, unáhlenost, přílišná samostatnost, dětinskost, subjektivita, strach z rutiny, z fádnosti, ponížení a výsměchu, ze samoty, z konfliktu. Tyto témata vstoupí do hry proto, aby nás posílila. Chiron ukazuje zkratku k proměně, což je vlastně nutnost rychle se vypořádat s tím, co nás potká. Ukáže nám, na co se můžeme spolehnout, co už je hotovo a k dispozici, o co je možné se opřít. Představit si to můžeme jako hru, ve které je třeba získat dovednosti, posílit, abychom mohli usilovat o opravdový cíl. Takže, případné klacky pod nohama nastávajících dnů berme jako příležitost prokázat své dovednosti a vlastní um.

Před pár dny jsem se vzbudila časně před svítáním a vynořil se mi vynořil obraz z pohádky Dvanáct měsíčku. Na chvíli jsme viděla zasněženou chalupu a oknem nakukovala dovnitř. Ve světle svíček sedělo vedle kamen děvče a cos dělalo. U stolu seděly dvě ženy. Starší něco houževnatě vypravovala a mladší se znuděně opírala o předloktí a působila, jako by už spala, ale mluva starší ženy ji nedala klidu. Bylo mi jasné, že u stolu sedí matka s dcerou Holenou a u kamen na stoličce Maruška, nevlastní dcera, která po smrti otce, zůstala maceše jako přívěšek ke zděděnému stavení. Dívala jsem se oknem a poprvé jsem se začala zajímat o macechu. Co to vlastně je za ženu? Z pohádky o ní nemá člověk valného mínění. Fantazie mi nad ránem přihrála před oči výjev ženy, která je provdána po dohodě rodičů za staršího muže, který má vyřešit finanční situaci rodiny. Rodina prodává svou dceru s nadějí na klidnější život, ale až po svatbě se ukáže, že muž byl sám, protože s ním nebylo lehké vyjít a že sám má dobře skrývané dluhy. Mladá žena se začíná točit ve svém bludném kruhu. Musí se starat o to, co nechce. Žije s mužem, o lásce tu není ani řeči, který nedokáže splnit očekávání nevěstiny rodiny. Navíc čeká dítě, jak jinak, sňatek musí být přeci naplněn. Jediné štěstí mladé ženy je dcera, na kterou novopečená matka upře veškerou svou lásku a pozornost. Mladá matka vychovává dceru. Vidí v ní to, co sama nemá a dítě jí zas vrací lásku, kterou jinde nedostává. Matka a dítě vytváří svět sám pro sebe. Příběh však má svůj zvrat a otec umírá. Nemusíme teď sledovat dráhu otce, jen si všimněme, co to udělá s matkou. Musí se o vše starat sama. Zkusí to. Hrdá je na to dost, jak by ne. Je to vlastně přerostlé dítě, které si naivně myslí, že svět mu bude ležet u nohou. Zkouší utáhnout stavení a vše, co k němu patří, ale dřina, neznalost obchodu, naivita a neochota učit se z chyb, připraví ženu skoro o vše. Nezbývá než poslechnout rodiče, přiznat znovu svou dětskost a vykonat, co velcí rozhodnou. Znovu se vdává. Bere si vdovce, neb to se hodí, vdova a vdovec.

Vše vypadá dobře, vdovec má v péči dceru a k tomu peníze a velký grunt. Splatí dluhy a je rád, že jeho dcera nezůstane sama bez mateřské péče. Pilně se stará se o rodinu a dceru Marušku nechá pod vlivem své nové ženy. Ta však zjistí, že není schopná dát lásku někomu jinému než své vlastní dceři a tanec reality se znovu roztočí. Macecha je zabezpečená. Kromě výchovy dcer nemá žádné starosti. Užívá si svého pohodlí, které si dle svého soudu zasloužila.  Začíná se rozmazlovat, jak by ne, je to přeci přerostlé dítě, co se stále bojí zodpovědnosti. K tomu rozmazluje i svou vlastní dceru. O nevlastní se vcelku stará, nakonec dítě je malé a vděčné i za málo. Čas plyne a jednoho dne muž po delší nemoci umře. Žena zůstává sama s dvěmi dospívajícími dcerami. Vlastní, rozmazlená Holena, začne matce vzdorovat, což matku svádí se jí ještě víc vlichocovat do přízně a o to víc být tvrdší na nevlastní Marušku, která si ze zármutku nad smrtí otce vzdorovat nedovolí. Macecha tak vlastně z vlastní nedospělosti, strachu z opouštění a osobní zaslepenosti věnuje své dceři tak velkou pozornost, až jedna na druhou začnou být zlé. Jenže i to má háček. Dcera nemůže matku udeřit a matka se zas bojí dceři vzdorovat a tak se jejich vztek snese na nevlastní Marušku. A tady navazuje začátek známé pohádky. Jenže v tuto chvíli se přeci jen dívám na matku jinak. Nijak její žalostné chování neomlouvám. Vím, že toho na pozadí může být mnohem víc a minulost macechy záleží na fantazii toho, kdo se dívá okénkem do sednice. Na své fantazii chci ukázat, co to je konjunkce Pluta a Jupitera. Je to extrémní expanze i za cenu překročení hranic, usilovné lpění a touha vlastnit, která poutá matku k Holeně netušíc, že čím víc je umanutá, tím rychleji se roztáčí kolo transformace pravé podoby jejich života.

Jak to myslím? Za extrémní expanzi můžeme dosadit touhu matky a dcery být beze změny šťastné, touhu zbavit se Marušky tím, že jí dají tak výjimečné úkoly, které překračují hranice běžné reality. Za  vším je jejich touha zbavit se nepohodlné osoby, která svým životem upozorňuje na jejich chyby, ošklivost a malost. Pokud by zmizela z očí, zmizí z očí i to, co zraňuje jejich ego, to, co kazí image a zdá se být křivým zrcadlem. Poručí, ať splní úkoly. Nutí Marušku k expanzi. Musí opustit rodný dům a jít do neznáma a najít to, co není v danou dobu běžné. Zdá se být jasné, že úkoly nemůže splnit. Maruška však představuje tvůrčí sílu, která je živá, plodná  a plná lásky. Zatím jen spí. Ano spí, neb si nechá příkoří matky a nevlastní dcery líbit. Trpně ho snáší bez jakékoliv ochoty jít do konfliktu, vymezit se a ochránit samu sebe. Maruška poslechne a jde vstříc zimní krajině. Neví, kde je cíl a tak nechá věci plynout. I to bychom mohli spojit s konjunkcí Pluta s Jupiterem, neboť pokud něco převyšuje naše možnosti, má nad námi větší moc – (Maruška dostala těžký úkol), nezbývá než přijmout osud a vydat se mu všanc. Ovšem ne pasivně, ale s bdělou pozorností. Pozornost se Marušce vyplatí, neboť objeví místo, kde se schází vládci jednotlivých měsíců. Zde, až po vyzvání, požádá o radu. Vládci měsíců, znamení zvěrokruhu ji pomohou a umožní jí, aby získala to, proč přišla.

Z určitého úhlu pohledu je to chvíle, kdy se překážky v cestě naší tvůrčí síle zdají tak velké a nepřekonatelné, tak osudové, že už ani nedoufáme v nějaký příznivý vývoj. První úkol: Fialky. Neztratíme-li víru, můžeme i v lednu objevit kouzlo března a ve vůni fialek pozdravit probuzenou vnitřní sílu (připomeňme si, že je to čas jarní rovnodennosti). Druhý úkol: Jahody. Neztratíme-li vůli, můžeme v lednu objevit kouzlo června a v chuti jahod najít svou plodnost (připomeňme si , že je to čas letního slunovratu). Třetí úkol: Jablka. Neztratíme-li odvahu, můžeme v lednu objevit moudrost září a s jablkem sklidit svou celistvou osobnost připravenou jednat (připomeňme si, že je to čas podzimní rovnodennosti). Leden je navíc časem po zimním slunovratu, takže v pohádce máme čtyři základní pilíře roku, které jsou symboly života a cyklu. Maruška se třikrát vydá plnit extrémní úkol, který ji promění a hlubinně promění i její životní situaci. Holena i macecha se ve své chtivosti totiž také vydají do mrazivého dne hledat dvanáct měsíčků a získat nemožné, ale ty ve své zaslepenosti srdce nenaleznou a domů už se nikdy nevrátí. Co ženy samy strojily, to taky samy zakusily. Maruška zůstane sama a v opuštěném stavení začne hospodařit. Proměna expanzivní složky uvnitř Marušky je dokonána. Už neslouží, teď už panuje. Pluto ji vystavil krutým zkouškám, které však zdolala a ak byla za odměnu proměněna. Její duše je probuzena proměnou. Je připravena na svůj vlastní života, ale o tom nám pohádka už nic dál neprozradí.

A poučení z pohádky? Poučení z konjunkce Pluta a Jupitera? Zkoušky a úkoly, které jsou náročné byť by to bylo v maličkostech, jsou právě teď tím, co nás budí ze spánku a nutí naše psyché procitnout a prozřít klamy, které platí jen na ty, co spí.

Buďme bystří v tyto adventní dny si udržme trpělivost k sobě, víru v přesah a odvahu inspirovat se skutky druhých a tak se posilovat ve zdolávání překážek vlastních. Tvorbě zdar! Váš Marluk 30.listopadu 2020