Upřímně řečeno, když je toho na člověka moc, nejde mu užít si adventní čas tak, jak by chtěl. Obzvlášť dnes ráno jsem si to uvědomila, když mi pod nohama chroupala zmrzlá tráva jemně pocukrovaná první sněhovou nadílkou. Chvíle ticha, napadlo mne. Kam jsem se do krajiny podívala, tam panovalo mrazivé ticho i ptáčci, co čekají na větvích stromů, až jim nasypu zrní do krmítka, nehlasně seděli a pokukovali po mě. Já si to vykračovala zmrzlou krajinou, abych vyvenčila psy, kteří byli daleko neodbytnější než ti malí pokukující opeřenci. Psi odběhli a cosi stopovali a já se kochala tichem. Máš advent, tohle je ten před slunovratový čas, který vše umlčí, a tak dá prostor fantazii, která vyplní bílé ticho barvami. Měla jsem hezkou chvilku a pokojně došla domů, psi spokojeně vyběhaní, krmítka plná a ve chvíli, kdy jsem otvírala vchodové dveře, spustil se nad snůškou zrníček běžný rachot. Tak a do práce. Zapnu počítač a jdu na to. Popřát milé přítelkyni k narozeninám a hop šup dělat to, co mě živí. Jenže ve chvíli, kdy jsem text rozepsala, tma… a ticho. Počítač mlčel černou obrazovkou. Asi došla baterka pomyslela jsem si, ale tak tomu nebylo. Ani po chvíli, ani po delší chvíli se nepodařilo počítač nakopnout. Spustily se nervy, neb možná víte z mých textů, že mám nový přibližně dva měsíce. Ach, začala jsem vzdychat a probouzet počítač, leč nic nešlo. Nervy pracovaly a oči slzely. Nakonec jsem došla na to, že když už je počítač nepoužitelný a já mám vypjaté nervy, tak bude nejlepší jít si připravovat materiály. Jenže to také nešlo. Tak jsem začala uklízet a řádně se praštila a v tom mi došlo, že nejlepší bude si odpočinout. Vždyť pracuji už několik měsíců všechny dny v týdnu. Jak jsem si lehla, tak jsem usnula. Po hodině jsem vzbudila podstatně klidnější a v lepším rozpoložení. Najednou vše šlo. Přítel mi poradil, technik vyřešil obtíže, ztracené doklady jsem našla a práci stihla. Vše se rázem rozběhlo. Tohle je moje malá „mrazivá“ příhoda a chcete-li, vezměte si z ní ponaučení, že pokud si nevšimne, že je čas vysadit, tak na to budete upozorněni. Pak je dobré poslechnout.

Nový týden udrží mráz, ale také napětí. Buďme víc ve střehu a zbytečně nepodceňujme dané okolnosti. Je třeba dávat pozor a být ve střehu, což tedy jde proti duchu této doby. Ale naše společnost dělá většinu proti duchu doby, takže možná, když si to víc uvědomíme, nějakým nový způsobem prožijeme před slunovratový čas. Ve středu a čtvrtek se nenechme vyprovokovat překračovat hranice, ani vlastní ani cizí. Víkend nám vše vynahradí, ale měli bychom se na něj připravit. Mráz dává vyniknout naší představivosti, kterou například symbolizuje bruslení. Ať všemi dny bezpečně, svižně a s grácií přebruslíme, váš Marluk. (Psáno v pondělí, otištěno ve středu…to je život)

Upřímně řečeno, když je toho na člověka moc, nejde mu užít si adventní čas tak, jak by chtěl. Obzvlášť dnes ráno jsem si to uvědomila, když mi pod nohama chroupala zmrzlá tráva jemně pocukrovaná první sněhovou nadílkou. Chvíle ticha, napadlo mne. Kam jsem se do krajiny podívala, tam panovalo mrazivé ticho i ptáčci, co čekají na větvích stromů, až jim nasypu zrní do krmítka, nehlasně seděli a pokukovali po mě. Já si to vykračovala zmrzlou krajinou, abych vyvenčila psy, kteří byli daleko neodbytnější než ti malí pokukující opeřenci. Psi odběhli a cosi stopovali a já se kochala tichem. Máš advent, tohle je ten před slunovratový čas, který vše umlčí, a tak dá prostor fantazii, která vyplní bílé ticho barvami. Měla jsem hezkou chvilku a pokojně došla domů, psi spokojeně vyběhaní, krmítka plná a ve chvíli, kdy jsem otvírala vchodové dveře, spustil se nad snůškou zrníček běžný rachot. Tak a do práce. Zapnu počítač a jdu na to. Popřát milé přítelkyni k narozeninám a hop šup dělat to, co mě živí. Jenže ve chvíli, kdy jsem text rozepsala, tma… a ticho. Počítač mlčel černou obrazovkou. Asi došla baterka pomyslela jsem si, ale tak tomu nebylo. Ani po chvíli, ani po delší chvíli se nepodařilo počítač nakopnout. Spustily se nervy, neb možná víte z mých textů, že mám nový přibližně dva měsíce. Ach, začala jsem vzdychat a probouzet počítač, leč nic nešlo. Nervy pracovaly a oči slzely. Nakonec jsem došla na to, že když už je počítač nepoužitelný a já mám vypjaté nervy, tak bude nejlepší jít si připravovat materiály. Jenže to také nešlo. Tak jsem začala uklízet a řádně se praštila a v tom mi došlo, že nejlepší bude si odpočinout. Vždyť pracuji už několik měsíců všechny dny v týdnu. Jak jsem si lehla, tak jsem usnula. Po hodině jsem vzbudila podstatně klidnější a v lepším rozpoložení. Najednou vše šlo. Přítel mi poradil, technik vyřešil obtíže, ztracené doklady jsem našla a práci stihla. Vše se rázem rozběhlo. Tohle je moje malá „mrazivá“ příhoda a chcete-li, vezměte si z ní ponaučení, že pokud si nevšimne, že je čas vysadit, tak na to budete upozorněni. Pak je dobré poslechnout.

Nový týden udrží mráz, ale také napětí. Buďme víc ve střehu a zbytečně nepodceňujme dané okolnosti. Je třeba dávat pozor a být ve střehu, což tedy jde proti duchu této doby. Ale naše společnost dělá většinu proti duchu doby, takže možná, když si to víc uvědomíme, nějakým nový způsobem prožijeme před slunovratový čas. Ve středu a čtvrtek se nenechme vyprovokovat překračovat hranice, ani vlastní ani cizí. Víkend nám vše vynahradí, ale měli bychom se na něj připravit. Mráz dává vyniknout naší představivosti, kterou například symbolizuje bruslení. Ať všemi dny bezpečně, svižně a s grácií přebruslíme, váš Marluk.

(Psáno v pondělí, otištěno ve středu…to je život)