V novém týdnu se potkáme s dvěma důležitými událostmi. Nejprve to bude zimní slunovrat a po něm novoluní. Zimní slunovrat vyjde na noc ze středy na čtvrtek a pokud si necháme čas na sebe, můžeme proniknout do sféry, která náleží mezi ty nejtajemnější a také nejnebezpečnější. (K tématu bude následovat samostatný text). Zpět k padesátému prvnímu týdnu. Kdo se nezastavil a to vědomě, ten se už nezastaví a malovat si, že svátky budou klidné při panujících konstelacích není zrovna jisté.
Novoluní, které se uskuteční v pátek bude v kontaktu jen s napěťovými aspekty, a proto nabízí interpretaci, že se jen tak panujících tlaků v sobě ani ve světě nezbavíme. Napětí má svou funkci a tou je uvolnit prostor další vnitřní či vnější variaci. Pokud se na věc podíváme tímto úhlem pohledu, bude pro nás krize, napětí, neklid známkami uvolňování prostoru pro jinou možnost, která by se jinak neobjevila. Do hry nám vstoupil Jupiter, který opět brázdí znamení Berana. Ukáže nám, že se počítají jen spontánní, osobně vedené skutky, a ne planá slova. Spojení na retrográdní Mars nabízí opětovnou razanci, která povede nejen mocichtivé k vnitřním úhybným obratům, které se projeví v konkrétních akcích. Znovu se ukáže, co vše je ve hře a o co se hraje.
Na rovině osobní si připomeneme, že přechod do dalšího roku nenabízí ušlapanou cestičku našich zvyků, ale nutnost mnohé změnit. Prozíravější lidé začali mnohem dřív a jsou připraveni a mnozí z nich už rovnou vykročili jinak – úsporněji (upozorňuji, že nejde jen o šetření elektřinou nebo plynem), ale většině teprve bude muset dojít, že je třeba přistoupit k stávající situaci z nového úhlu pohledu. Velmi zajímavou situaci v tomto směru zažívají lidé narození ve znamení Kozoroha (17.- 20. leden), kteří si mohou připadat opravdu poněkud stísněně. To jsou lidé, kteří by mohli vypravovat o tom, jak se jim ve vnitřně prožívaných dramatech mění pohled nejen na sebe, ale i na svět. Od nich bychom se mohli učit, neb zdolávat stoicky příval protichůdných emocí není jen tak. Ale zpět k novoluní.
Jsme v určitém smyslu v přechodové době, která sebou nese i četná zmatení. A to počkejte, až v roce 2024 definitivně Pluto vstoupí do Vodnáře, to už vůbec nebudeme vědět, co je a co není pravda, co je a co není propaganda, mylná zpráva či utopie. Novoluní tentokrát může vypíchnout naše akce jednat dřív, než si věc promyslíme. Takže chceme-li svátky prožít opravdu svátečně, nenechme se strhnout emocemi do nepromyšlených akcí.
Zajímavým dokreslením situace je obraz, který se nalézá na stupni novoluní:
KOZOROH 2°: TŘI ROZETOVÁ OKNA V GOTICKÉM KOSTELE. JEDNO Z NICH POŠKOZENO ZA VÁLKY.
Klíčová myšlenka: Každý jedinec násilně používající kolektivní moc si musí uvědomit, že to povede k nevyhnutelné destrukci některých hodnot, zajišťujících skupinovou integraci.
Až se mi chce napsat, že právě v čase svátečním nejnaléhavěji poznáme, co to jsou následky války. Ovšem pokud pracujeme se symbolickými obrazy, měli bychom si tam dosadit jakoukoliv násilně vedenou aktivitu, což může být i „válka“ vnitřní s vlastním svědomím, válka ve vztahu, v práci, válka firemní, nadnárodní a pak i ty, kde skutečně umírají lidé a další živí tvorové. Výjev si zvolil pevnou historií prověřenou budovu, na které nám připomíná, že následky jakéhokoliv druhu války, jsou mementem, které se ani po opravě zcela neztratí. Podíváme-li se ještě blíž, zjistíme, že násilná aktivita, zasáhla posvátný prostor a v něm zničila jedno ze tří oken. Okno je spojujícím článkem, který do uzavřeného prostoru nechává vstoupit světlo a umožňuje, aby bylo vidět ven. Okno je spojovatel, přechod mezi světy. Trojka je zas první skutečné číslo. Je syntézou jedničky a dvojky, je obrazem začátku – středu – konce, zrození – života – smrti, minulosti – přítomnosti – budoucnosti a v neposlední řadě i Otce – Syna – Ducha svatého. V současnosti se ve veřejném prostoru nejčestněji potkáváme po trojici – otec-matka-dítě, s trojicí teze-antitéze-syntéza. Nastínili jsme si trojice (klidně přidejte i další vlastní), a teď se vraťme k tomu, co nám obraz říká dál, respektive k tomu, co neříká. On totiž neříká, které ze tří oken je zničeno. O co jsme přišli? Nevíme! Obraz novoluní tedy připomene, že je nutné uvědomit si, co se poškodilo, která „ze tří vitráží“ je rozbitá? Hledat však nemáme ve světě profánním – světském, ale ve svět posvátném, v krajině, kde se spojujeme jeden s druhým a s tím, co nás přesahuje, neb tam naše násilné aktivity zanechaly následky.
Obraz se mi líbí, protože v čase zimního slunovratu není vůbec od věci si uvědomit, o co jsme dravostí s cílem míst se dobře, přišli. Pokud to zkusí objevit dostatečný počet lidí, je možné, že někdo to dotáhne tak daleko, že okno osadí novou skleněnou výzdobou. Takový akt stvrdí naději, že se jako opravdoví lidé, dokážeme spojit a chránit posvátnou půdu našeho společenství a našeho úsilí o spojení s tím, co nás překračuje. Soucit není sentimentální vánoční jev, ale aktivní impulz k jednání s druhými tvory a láska není jen slast sexuálního spojení nebo cit k dětem, ale prostupující síla umožňující spojení všeho se vším. Slunovrat a Štědrý den jsou jedním ze čtyř pilířů našeho roku a pak má smysl si v jejich rituálu znovu potvrdit, čím jsou soucit a láska a jejich pečeť si odnést do běžných dnů, kde s ní budeme se vší svou statečností žít.
Tak ať nepromrháme energii a svůj um ve vnitřní i vnější agresi a v blbostech, ale ať ji využijeme k radosti světla a rodícího se Krista v srcích každého tvora (bez výjimek). Bezpečné cesty, každodenní zastavení a radosti plné srdce vám přeje Marluk.
