Souhrou okolností se mi připomnělo téma radosti ze života. Stalo se, že jedné ženě bylo připomenuto, že si „jen tak užívá života“. Samozřejmě, že to byla nevyžádaná informace a oné ženě z ní nebylo dobře, ale mne vše zaujalo nejenom proto, že to je moje práce, ale i pro to, že se pod termínem „užívání života“ skrývá mnoho další podtextů a významů. Druhým důvodem bylo, že jsme s rodinou byli účastni masopustní veselice, která je oslavou radosti ze života, divokým užíváním si života.

Tento týden nás přivede k novoluní. Je tedy vhodný čas si uvědomit, co se to vlastně během lunárního měsíce odehrálo. Předlohou, kterou si k tomu můžeme vzít, je právě míra, s jakou si užíváme života. Uznejte sami, že je to téma! Jak si užíváme života? Jak si vychutnáváme barvy a podoby života? Sama za sebe musím říct, že jsem se vycepovala k tomu, že za den musím něco pro mne důležitého udělat, jinak nabudu pocit, že jsem ten den žila marně. Jenže to není vychutnávání si života. Další, co mne napadne je, že jsme si udělali výlet s rodinou a byli na masopustní oslavně s přáteli, kde jsme se poměli a radovali se. To už by snad mohlo být ono, ne? Ano, budu-li mluvit za sebe, užila jsem si života, neb jsem jen tak byla, nemusela nic, pozorovala děti, jak jsou fascinované velkými maskami a poslouchala lidi, jak veškeré dění komentují. Poslouchala písně a třeštila oči z toho, že pod tradičními masopustními maskami byli obyvatelé z dálné Asie, jižních zemí a Španělska. Tohle už je no, ne? Pak jsme taky dobře jedli a pili a vychutnali si vše, co nám nabídli a co jsme zas my přivezli našim přátelům. Společné jídlo a pití, muzika to už je ono?

Mohlo by směle odpovědět, ano, to už je ono. Užíváme si toho, z čeho máme prospěch. Jenže je toliko forem a možností jak si užívat, tedy z čeho mít prospěch. Přistoupíme-li ke světu tak, že to, co nám nabízí, je pro náš prospěch, můžeme si užívat život ve všech jeho oblastech a podobách. Rozpoznáme-li, jak je nám dobře, že prší, nebude nám vadit na pondělí odhlášený déšť. Rozpoznáme-li, jaké je štěstí, že nám někdo rozumí, nebude nám vadit, že na nás někdo mluví. Rozpoznáme-li, že jazyk a jeho chuťové pohárky se s chutí otevírají všemu, budeme si vychutnávat zrovna to jídlo, co máme před sebou. Budeme-li si chtít užívat život, budeme otevřeni radosti, neboť je průvodním jevem toho, co nám přináší prospěch. Je s dobrým neodmyslitelně spojena. Radost a užívání často poznáme v rozkoši, kterou zakoušíme a po které toužíme. Jenže rozkoš je sice opojná, ale také ve své nenasytnosti nebezpečná. Radost z užívání života je vlastně velmi prostá a jednoduchá. Mohli bychom říct, že je vlastně taková povrchní, stačí jí málo, nebo na druhou stranu jí stačí cokoliv a už se raduje. No, to je ono. Radost a užívání si života může působit obyčejně, povrchně a lehce. Patří do ranku „vysokého umění“, neboť v sobě nemá žádný háček, kterým by naše vědomí přišpendlila a tak se udržela. Nepodporuje žádnou závislost, neboť je těkavé, prchavé povahy, patřící vždy jen přítomnému okamžiku. Nedá se udržet, zastavit, zachytit, spoutat, neboť neulpívá. Radost užívání života je nesena láskou a ta ze své podstaty spojuje, ale nepoutá.

V čase konce divokého masopustního reje, v čase příprav na rozhodující boj mezi světlem a tmou, je vhodné pomyslet na to, jak si užíváme života. Tak totiž poznáme, zda se už máme rádi. Umíme se radovat z toho, co je právě teď, nebo to chceme jinak či rovnou být jinde?

Mít se rád je totiž o tom, že se raduji z toho, co právě je, ať to je jaké je. Přijímám a užívám si toho, co je, což platí i pro stavy, které obvykle označujeme slovy únava, smutek, žal, bolest. I tyto stavy patří do palety nabídky života, a pokud i je přijmeme, poví nám svůj příběh a budou nám k užitku. Mohou nás upozornit na to, co jsme přehlédli, nebo zapomněli a vrátit nám tak vnitřní i vnější pohodu. Jen je třeba je přijmout a užít si to, co nám říkají. Ano, vím, co píši. Je to kumšt přijmout vnitřní nepohodu, nemoc či smutek. Jinak to však nejde. Budeme-li se bránit, obsedne nás strach, který nehoví tomu, abychom se měli rádi, protože ve strachu je tu vždy něco, co nad námi má moc.

Užívat si života znamená hledat světlo soucitu, které je natolik zářivé, že je obsažené v každém aspektu života, v každé části hmoty, v každém záblesku vědomí. Užívat si života znamená přijmout život jako radostný projev spojení. Být ve spojení je silou života.

Prakticky na to můžeme jít tak, že si každý den uvědomíme to, co si užíváme, co nám dělá dobře, co nás rozradostní. Je to posilující a staví to vědomí na půdu, která je pevná a schopná čelit jakýmkoliv životním situacím. Je-li silná, dokáže odvrátit i zkázu a zmar. Je východiskem pro změnu, je východiskem pro zvrat. Je světlem, které nám jasně říká, že mám-li se ráda, je celý svět boží zahradou, která mi může být k užitku a pak i já jsem k užitku všemu kolem mne. Jen je třeba to postřehnout, další už se bude dít tzv. samo. Je to totiž, jako pohoda letního ležení na louce, když se díváš do mraků, jako když se ti točí sukně v rytmu písně, jako když ti vítr šumí kolem uší, při prudší jízdě na kole, jako když ti zavoní hlína, jako když tě obejme chladná voda rybníku, jako když ti nečekaně zasvítí slunce do očí, jako když ti déšť pokazí účes a ty se směješ, jako když tě olízne zvíře a ty se s úsměvem otřepeš, jako když ti dítě dá dárek a ty víš, že jsi dobrý člověk. Taková je krása užívání života. Nekumuluje se, neboť ve chvíli, kdy je, se i zároveň dává. Neulpívá, neboť netouží po moci a tak ani nevytváří závislost.

Chtěla jsem vás do nového týdne naladit radostněji, neb je před námi hodně práce a úkolů a pro vše bychom neměli zapomínat si užívat života, ve výše uvedeném smyslu. Očistit užívání si života od kontextu čistě komerčního nebo konzumního. Marluk 17.2.2020