Nový týden směřuje do druhé lunární čtvrti, Slunce postupuje k Neptunu s Venuší Jitřenkou v závěsu, Merkur dobíhá Jupiter a dohromady všechny planety jsou přímým směrem. Všechny ideály a touhy po reformě, změně se sbíhají v konjunkci Merkura a Jupitera a nápady plný Vodnář neví, čemu se dřív se věnovat, neboť nebýt Luny, nemá tahle konjunkce žádané jiné spojení s ostatními planetami. Lidé Vodnáři by mohli podat svědectví, neb na jejich bedrech je toho naloženo dost. Lednové Vodnáře rovná do řady Saturn a únoroví si rochní v přívalu různorodých podnětů, které ovšem nemají patřičný ventil. Vše nasvědčuje tomu, že v novém týdnu se vnitřní svět stane hlavním podiem, kde se něco zajímavého bude dít. Co k nám připluje a zaujme vědomí, tomu se budeme věnovat. Silnější podnět zaplaví a rozmělní podnět předcházející a nakonec ti, co budou umět snít, na tom budou nejlépe, neb je nebude trápit to, že jim utíká život pod rukama.

Zdál se mi sen, ve kterém jsem byla v Číně. Vše se jevilo, že tam teď nějaký čas budu žít. Měla jsem k ruce průvodkyni, která mi ukazovalo, co a jak se kde dělá a může. Cestou do města na nějaký výtvarný kurz, který zajímal mého muže, mi průvodkyně  ukázala pouliční divadlo. Lidé v maskách hráli nějakou hru, které se ti, co stáli a přihlíželi, děsně smáli. Bylo to moc zajímavé a já se tam zastavila a pozorovala. Ničemu, čestně, zhola ničemu jsem nerozuměla, jen mi bylo dobře. Hráli nějakou taškařici a smích lidí mi zněl v uších jako libá melodie. Pak jsme pokračovali v cestě a došli na výtvarný kurz. Muž se tam zajímal o kde co a já se stočila k průvodkyni a dala s ní v mezičase řeč. Řekla jsem jí, že bych asi nejraději hrála divadlo a ona na to zcela hbitě a přesto se vší vážností odpověděla, proč ne? Přeci můžete změnit ,co chcete? A já na to, že už jsem stará a ona opáčila, že to není pravda, že když se rozhodnu, mohu i teď udělat obrat, stačí se denně naučit 150 čínských slovíček a za čas budu hrát. Už v tom snu jsem byla zaplavena největší radostí, až orgasmickou z toho, že je možný obrat, klidně o 180°. Pocit naděje mi zůstal i po probuzení. Tak to píši jako poselství pro tyhle dny, neb Bůh ví, co s námi bude a co ještě dokážeme.

Další den jsme měla sen podobný. Jsem teď stále někde na východě a hlásím, že se zrovna touto tématikou nezaobírám. Nuže, byla jsem ve svém domě kdes v Číně a na návštěvu přišel velmi starý pár, který byl velmi vážený. Uvítala jsem je a hostila, ale vše mi padalo z ruky. Rozbila jsem hrnky, shodila talíř, polila ubrus, dokonce jsem něco převrhla i na tu milou starou dámu. Zcela vynervovaná jsem se jim omluvila a oni si stoupli, uklonili se a podali mi nějakou pečeť s tím, že je oceněním mé práce. Dívala jsem se jim do očí a uvědomila si, že na drobných chybách nezáleží, že ty se v celkovém plánu ztratí a nikdo na ně nehledí. Důležitá je cesta, osobní nasazení, vůle a soucitné srdce.

Tento sen ukazuje, jak přijímám svoje chyby, ale budete-li ho číst jako příběh, můžete si uvědomit, že jsme těmi, kdo „ví“, přijímáni takoví jací jsme i s hromadou chyb, které máme. O ty nejde, jde o smysl našeho života, který teď v době karantény bude třeba znovu oprášit a nastavit tak, aby nám jako korouhev ukazoval cestu tímto podivně zmateným světem.

Neklesejme na duchu, že není možné jednat. Nebýt Luny, která aspoň na pár dnů navštíví ohnivá znamení, nejsou planety v ohnivém živlu a jak jsem psala Jupiter s Merkurem nemají spojení – ventil, kudy své nápady realizovat. Teď je třeba držet se toho, co je. Posilovat svou víru v sebe, víru v cestu, víru v přátelství, které se neztratí ani tím, že se s druhou stranou vůbec nevidíme, víru v přírodu, která se nám pomalu a jistě probouzí a bojuje o život stejně namáhavě, jako my bojujeme o svou svobodu. Pišme si sny a hledejme mezi symboly, po rovnodennosti nebude čas, tak se nyní zaměřme na to, co můžeme sami dohnat, doučit se, obstarat ze svých zdrojů, abychom byli připraveni na příchod ohnivého živlu, rovnodennosti a akce, které máme před sebou.  Vše dobré váš Marluk 2.3.2021