Od pátku do neděle jsem se mimo jiné radovala s novým číslem Logosu. Ze všech článků jsem nejdéle „havarovala“ u práce Jindřicha Veselého a jeho komentářů k rané formulaci Rudhyarovy filosofie operativní celostnosti – O tajemství a věčném životě.
Ráda bych za tento počin Zuzce Zadrobílkové a zejména Jindřichovi veřejně poděkovala a tím i na článek a potažmo celý Logos upozornila. Důvodem mi je, že humanistická a transpersonální astrologie, kterou zastávám, dostává do rukou stručný, přehledný a precizně vypilovaný přehled toho, jak mezi lety 1930-31 Rudhyar koncipoval své teze, které později plně propracuje. Text je vhodnou inspirací pro ty, které duch humanistické astrologie poznamenal, či s ním jen sympatizují a pak také pro ty, kteří jsou zvědaví na autory, kteří z vlastní praxe mluví o chodu světa, dá-li se to tak zjednodušeně říci.
Ukázka z Jidřichova textu:
„…setkáváme se s celoživotním Rudhyarovým tématem, cykličností, a to v provedení, které se v následujících desetiletích bude měnit jen velmi málo: „V kterémkoli úplném cyklu existují tři semenné okamžiky. Nejprve je tu jarní bod klíčení, kdy se první kořínek prodírá „kruhem celostnosti“ a začíná fáze zjevného růstu. Potom letní bod oplodnění, kdy se potenciál semene znovuobjevuje v srdci květu. Konečně podzimní bod zasévání, kdy semeno padá do hlíny anebo je pozřeno jako potrava animálním životem. Existuje ještě čtvrtý bod, Vánoce, ten však není situován ve světě vyvíjejících se forem či v čase, neboť je samotným zrozením času v říši neměnné celostnosti“. Tyto okamžiky -tedy začátek, střed a konec – spolu s tajuplným „půlnočním“ okamžikem dotyku završeného cyklu s celostností či tajemstvím a „vánoční“ transformace v nejhlubší temnotě odpovídají v lidském životě zrození, středu života v pětatřiceti letech a smrti. Božství v člověku je to, co se v celém tomto procesu nemění, to, co se v čase manifestuje jako lidský osud. Tři „semenné okamžiky“ zjevují různé aspekty tohoto dění:
„Okamžik zrození ukazuje egu připoutanému k Zemi potřebu vtělení a to, jak může být to, co zůstalo neúplné, přivedeno k završení prostřednictvím řady formativních zkušeností.
Okamžik smrti zjevuje věčnému Svědku v srdci životní bilanci; ten poté znovu vstupuje do stavu relativní celostnosti, podoben spáči, vyrušenému hlukem ze spaní, který pak znovu usíná.
V okamžiku středu života vědomé já člověka, podobně jako Dante, objevuje své hlubiny a výšiny a spojuje se s tím druhým já, které se vylévá dolů ze srdce Světla.“ Právě v klíčovém bodě středu života sestupuje celostnost do svatyně života konečné bytosti: „Zrození otevírá dveře, smrt je zavírá. Co se vlastně děje ve svatyni, se duchovně usebírá v bodě středu života, v jedinečném, věčném okamžiku.“ …
Text je nesmírně napínavý a to zvláště pro toho, kdo potřebuje sdílet oporu na své zdánlivě osamocené spirituální cestě. Jindřich vše chystá do monografie věnované Rudhyarově filosofii. Těšme se!
Druhou zmínku bych ráda věnovala článku Ondřeje Lesáka Planety a stromy, jmelí a vločky sněhu, zařazený redakcí za text Jakuba Hlaváčka – Teofanické vidění: Signatury a iniciace. Oba texty se skvěle doplňují a podávají tomu, kdo se chce orientovat v bezbřehé změti rostlinných signatur (přiřazení planetárních a alchymistických signatur jednotlivým rostlinám), neboť podíváme-li se do literatury, která se rostlinám věnuje, co autor, to specifická singnatura. Shodu mezi autory u jedné rostliny, abychom často hledali opravdu jako jehlu v kupce sena.
Hlaváček se věnuje pohledu hlubšímu pohledu na signatury nejdříve obecně a pak jeho úvahy volně přechází ve srovnáním pohledu dvou velkých autorů, Crollovu a Paracelsovu.
Nabízím zajímavou citaci z Paracelsova Díla De signaturis internis rerum: „Tak i rostliny skrze signatury magicky hovoří k Lékaři, který zkoumá jejich vnitřek, a skrze podobnost zjevují svá nitra skrytá v tajemném mlčení Přírody. Je tedy určitý způsob zjevování skrze podobnost (abych použil výrazu slavného učence Basty Porty(, jimž nejvyšší Tvůrce nanejvýš moudře odkrývá božské a skryté věci, aby vyjadřovaly dokonalou podobnost s Idejemi; lepší a vhodnější způsob totiž není. Kdybychom si totiž představili, že rostlina hovoří a chce řečí sdělit prospěšná tajemství své přirozenosti, jimiž oplývá, pak ať bude hovořit jakoukoli řečí, nerozuměl by jí každý, neboť každý národ má vlastní řeč i písmo. Rostliny by tedy musely hovořit buď k jednomu národu, anebo bezpočtu jazyků. Důvtipná a vynalézavá Příroda však pomocí svých podobností stručně a dostatečně názorně promlouvá najednou ke všem lidem. Všechny rostliny, květiny, stromy, a další věci pocházejí ze Země jsou knihami a magickými znaky předané díky nesmírnému Božímu milosrdenství. Není tomu tak, že tyto znaky jsou naším lékem, ale že skrze jejich poznání můžeme k pravému léku, tedy k tomu označovanému, dospět. Ten, kdo chce být zkušeným lékařem a zná vše, co je k tomu zapotřebí, pomocí tohoto umění pozná vnitřní význam těch znamení, jež příroda ukazuje navenek: Vše, co je vnitřní, nese vnější vyjádření své skryté síly ve smysly vnímatelných i nevnímatelných stvořeních. Příroda k nám hovoří pomocí jakýchsi mlčících znaků a zjevuje nám nadání a charakter každé věci, jako to napsal Adamantius, Polemonův vykladač: „I když věci mlčí, dávají odpověď: příroda totiž promlouvá jakoby pomocí znamení a odhaluje způsoby každého tvora.“
Lesák pak navazuje zcela originálním promítnutím rostlinných signatur do systému tradovaného seznamu planet a do skutečného planetárního ustrojení sluneční soustavy. Dokazuje, že existuje souvislost mezi hermetickým, tradičním pohledem a moderními přírodovědnými poznatky. Jak na vše přišel, a co z toho vzniklo, nemohu prozradit, neboť bych vás obírala o napětí z četby Ondřejova textu a o zamyšlení nad schématy a obrázky, která autor připravil.
Každé číslo Logosu stojí za to mít, neboť kvalita a aktuálnost v otištěných příspěvcích je stále přítomna.
Aktuální číslo možno zakoupit zde:
https://www.trigon-knihy.cz/logos-2018
