Jsme v úplňku. Od novoluní 20. července, které máme za sebou, se o slovo hlásila naléhavá potřeba zvážit mnohá pro-a-proti a čas úplňku se pokusí všeliké volby zviditelnit a jejich nabízené možnosti si uvědomit. Pondělní[…]
Chystáme-li se přemýšlet o tom, jak se připravit na budoucí dny, není od věci si uvědomit, že na první den týdne připadá novoluní, které je v přené opozici na retrográdního Saturna v Kozorohu. Při novu[…]
Dnes jen velmi krátce, neboť tělo se mi proměnilo a vypořádává se s napětím, které provází organizování 5. rudhyarovského symposia. Máme totiž takovou tradici se scházet a přednášet si na témata astrologická a s astrologií související.
28. týden začíná svátečně. Uctěním památky Mistra Jana Husa. Podle Gregoriánského kalendáře, který používáme, odpovídá datum upálení 6. července 1415, našemu 15. červenci. Tehdy platil Juliánský kalendář, který se od Gregoriánského liší o jeden den za zhruba 130let, takže abychom se tedy naladili na stejnou vlnu, měli bychom slavit až 15. července. Možná je to i určitá výpověď naší doby, že to důležité neaktualizuje. Kdo ví? Otázkou je, zda i přesto dnes můžeme vnímat závan Husovy doby? Co se týče jeho díla, víry a stálosti v pravě pravdě, rozhodně. Taková osobnost by se dnes hodila a možná už po ní i mnozí touží a přivolávají tak její projevení. Zajímavou paralelou je, že jako v čase 16. ekumenického koncilu v Kostnici, bylo v červnu zatmění Slunce. Vzpomeňme, že jsme měli zatmění Slunce 21. června. Husovo zatmění se odehrálo měsíc před vynesením rozsudku a je velmi jisté, že ho Hus pozoroval a jistě o něm a jeho konotacích přemýšlel. Důvod mé úvahy je prostý. K jeho velkým přátelům patřil Křišťan z Prachatic, muž velkého vzdělání, který se kromě jiného věnoval i astronomii-astrologii, neb tehdejší věda tyto obory od sebe neodlučovala. Křiťan z Prachatic se na tomto poli proslavil svým pojednáním o Astrolábu, což přenádherně zpracovala a okomentovala manželská dvojice Alena a Petr Hadravovi.
27. týden nás vede do úplňku a otevírá dny vhodné pro akci. Dny mezi první lunární čtvrtí a úplňkem bychom obecně měli vnímat jako jasnou výzvu k akci, i přestože její výsledek není nijak zaručen. Myslím tím, že není od věci udělat to, na co se vnitřně chystáme a sbíráme odvahu, ale zatím jsme ono neudělali, neboť stále přemítáme o tom, jaký by to mělo či nemělo dopad. Ano, ono pověstné kdyby… Dny po první čtvrti jsou jako kopanec do zadnice, a kdo se nenaštve, ale naopak ho přijme jako výzvu a riskne svou akci, nezdá, že výsledek není tak hrozný, jak si ve svých představách navymýšlel. Nikdo však dopředu výsledek nezaručí. Je třeba odvahy. Aneb právě zde bychom mohli hledat zdroj přísloví: Odvážnému štěstí přeje! Je třeba se odvážit, tj. koncentrovat se do svého srdce, které venušinsky umožní, aby vůle tedy solární princip zavelel a tuto výzvu po celém organismu roznesl merkutriální princip, martická funkce mobilizovala svaly a rozhodnutí nás vedlo vyrazit tam, kde cítíme nový jupiterský cíl. Přitom se však neohlíželi po jiném, což zas zaručuje a umožňuje funkce saturnská.