Dny kolem zimního slunovratu až do pověstného příchodu Tří králů, jsou slavnostními dny spojenými s ohněm, který se udržoval, aby připomínal moc světla a tepla v tuto dobu tak vzácného. Je to období velký oslav napříč náboženskými směry, ve kterých světlo drží prim. Je to období vypravování příběhů, které se za celý rok staly a které jsou hodny pamatování. Dny, kdy se oceňující ti, kteří se něčím vyznamenali a připomínají ti kteří, než umřeli učinili něco hodnotného pro celé společenství. V neposlední řadě jsou to také dny zahánění či jasného vymezování vůči silám zla a démonům. Tato vrcholně mystická doba by neměla být přehlušena konzumem, neboť právě nyní se můžeme poučit a nalézt opravdovou vnitřní motivaci k dalším krokům. „Za komárů“, jak říkal kdysi můj syn a myslel tím dobu socialismu, jsme byli také vybízeni k motivaci na konci roku. Známe tuto pokřivenou podobu novoročních předsevzetí. V nich se ovšem zapomnělo na to, že nejprve je třeba něco obětovat a tím zpečetit rozhodnutí k novému kroku. Komu by se ovšem chtělo něco obětovat? Bolševikovi rozhodně nic a současníkovi se taky moc nechce. Jenže slunovrat zrovna roli oběti připomíná, ať v tom, že je třeba obětovat bohům, aby do života nevstoupil chaos, nebo narozením Krita, který se pro nás obětoval, či obětinami v jídle a svících, symbolizujícími úctu k znovuvysvěcení chrámu židovské chanuky a tak dále…
Letos vstupuje Slunce do Kozoroha pod napěťovými aspekty, tudíž bude symbolizovat, že zima bude náročná a hlavně nevyzpytatelná. Situace se může měnit z hodiny na hodinu, což naznačuje pozice Urana v napětí k Jupiteru a Slunci. Připravme se tedy na to, že extrémy a změny směru-postojů-názorů budou na pořadu dnů. To je výchozí bod, do kterého je třeba vnést vnitřní světlo. Vstupme aktivně do letošního slunovratového času, neb jinak to nepůjde a udělejme to, co se běžně nedělá. Naslouchejme příběhům, ale nejen jejich částem. U příběhů, které nás zaujmou, se snažme hledat další souvislosti. Objevíme totiž východiska, na kterých je možné stavět.
Podíváme-li se do historie Slovanů, ke kterým se hlásíme, byla právě doba zimy i důvodem, kdy se v těžkých časech „vyváželi starci“. Prakticky to znamenalo, že se staří odvezli pryč, aby neujídali jídlo mladším, kteří měli větší perspektivu udržet život skupiny. Traduje se taková příhoda, která stojí za připomenutí a souhrou okolností je západoukrajinská. V časech hladu a zimy, po neúspěšných hladových třech letech se rozhodla rada mužů, že vyhostí starce. Staří byli naloženi a buď vyvezeni nebo utopeni až na jednoho stařečka, kterého jeho synové ukryli do jámy pod světnicí a tím zachránili. Když se blížilo jaro neměli lidé co zasít a stařeček z jámy poradil synům, ať vymlátí slámu ze střechy, že tam jistě nějaké zbytky semen najdou a ty poté zasejí. Chlapci tak učinili a když opravdu přišlo jaro bylo co zasít. Z oněch semen vzešla úroda tak velká, že to vzbudilo pozornost sousedů a vládce. Ten nakonec pozval stařečka do své rady, aby se jí účastnil a předával dál své zkušenosti. Nu, poučení si z toho vezměte sami, zvláště, až vám přijde, že je potřeba se zbavit někoho, kdo jen darmo ujídá ze společné mísy. Udržme světlo a chcete-li v těchto kouzelných a vnitřně těžkých nocích vykuřovat svá obydlí spojte františky s pelyňkem, který k slunovratu neodmyslitelně patří. Váš Marluk
