Když ožívá horoskop

Martina Lukášková
Astroložka. Zabývá se transpersonální astrologií (což je směr, který se zaměřuje na člověka, a ne na události), učí v astrologické škole. Narodila se 6. září 1971 v Praze. Je vdaná, má dvanáctiletého syna. Při výkladu horoskopu se snaží nemluvit jen v astrologických termínech. Tvrdí, že nejdůležitější je při něm dialog s klientem.

U jedné z našich nejvyhledávanějších astroložek, Martiny Lukáškové, se už vystřídalo mnoho nešťastných lidí. Každému z nich se snaží pomoci.

Martina o sobě s úsměvem tvrdí, že pracovně prý asi zešílela, protože se rozhodla vydávat vlastní astrologický časopis. Každý týden tak chodí s batůžkem a nabízí ho po knihkupectvích. Také učí v astrologické škole nadšence, kteří by rádi pronikly do tajů astrologie. Do toho ještě sestavuje svým klientům horoskopy a pomáhá jim řešit například problémy s láskou. Křišťálovou kouli v její pracovně nehledejte, spíš počítač anebo astrologické tabulky.


žena a život: Astrologie vás lákala už od dětství?

Martina Lukášková: Ani ne, "všimla" jsem si jí, až když jsem začala studovat na teologické fakultě. Začala jsem se v ní "šťourat", protože mi vrtalo hlavou, co jsem vlastně za člověka. Mrzí mě, že se ještě pořád astrologům přisuzuje zbytečné tajemno, které je zavádějící. V základech astrologie je hlavně matematika a schopnosti kombinovat, mít rád lidi, chtít si s nimi povídat a také chodit s vlastní kůží na trh.


žena a život: Asi je hodně složité sestavit pro někoho horoskop...

Martina Lukášková: Postavení planet se mění, vidíte tady tento horoskop? Je to momentka. Planety se různě pohybují. Překračují osy, každá planeta má svůj cyklus. Z toho je možné zmapovat minulost, kterou člověk prožil. Bez člověka je horoskop pouhým grafem, teprve přítomnost klienta a vedený dialog jej oživuje.

žena a život: Jak vlastně schůzka nad horoskopem vypadá?

Martina Lukášková: Chce to čas. Nejdřív proběhne takové "zahřívací kolo", to se většinou klienti ptají na práci. Teprve když se osmělí, tak mi položí otázku, kvůli které opravdu přišli. Je přirozené, že mají na začátku strach, ostych. Vůbec to ale není tak, že jim říkám, že je zítra určitě přejede vlak nebo pokouše vzteklý pes. Spíše jim odkrývám, jaké období je čeká, jestli je dobré se zrovna orientovat na profesi, nebo raději na osobní záležitosti...


žena a život: Vrací se vaši klienti za vámi? Víte, jestli vámi vypracované horoskopy vycházejí?

Martina Lukášková: Když je někdo v marastu, chodí častěji, například jednou za měsíc. Ve chvíli, kdy se situace uklidní, tak se třeba nevidíme dva roky. Ale stává se, že se za mnou i po delším čase zastaví a vypráví mi pak, jak se měl a že mu můj horoskop pomohl. Někdy lidé přijdou opakovaně také proto, že mají další, nové problémy, a jelikož se jim můj horoskop jednou osvědčil, rozhodli se zajít si ke mně pro radu znovu. Moje práce dojde k naplnění opravdu až ve chvíli, když k takovým návratům klientů dochází... Chce to totiž obrovskou dávku odvahy.


žena a život: Prý se stává, že někteří lidé jsou na svém astrologovi závislí...

Martina Lukášková: Tohle musí ohlídat právě astrolog. Něco podobného se mi také stalo, takže jsem potom musela spolupráci s dotyčným klientem ukončit. Byl to ten typ, který se snažil přenášet zodpovědnost na hvězdy a bál se cokoliv rozhodnout, chodil od astrologa k astrologovi...


žena a život: Na jaké otázky odpovídáte asi nejčastěji?

Martina Lukášková: Na ty, jež se týkají vztahů. Často za mnou chodí ženy, které si neví rady, protože to "táhnou" se dvěma muži najednou. A v poslední době se roztrhl pytel i s dotazy typu: "Je pro mě můj partner perspektivní?" To mi přijde šílené. Tyhle otázky totiž patří k tžakzvaným naučeným. A v průběhu debaty se zjistí, že se klientka chtěla spíš zeptat: "Na tom muži mi záleží, chci ho prostřednictvím vás lépe poznat!" Teprve když se člvěk osmělí optat se na to, co ho opravdu tíží, má moje práce smysl.


žena a život: Stalo se někdy, že jste někomu svým výkladem zachránila život?

Martina Lukášková: (Podává mi polštářek, na kterém je napsáno "PS: Doufám, že kontakt s vámi mi pomůže být jiným člověkem, co našel svou cestu...")


žena a život: Od koho jste tento dárek dostala?

Martina Lukášková: Dala mi ho jdena fajn paní, kterou její muž bil. Nakonec to všechno zvládla, od manžela odešla, začala malovat, vyrábět krásné věci. Nemůžu říct, že bych jí zachránila život, ale spíš jsem byla jejím průvodcem v těžkém období.


žena a život: Lidé asi za vámi chodí hlavně v obdobích, když mají velké problémy!

Martina Lukášková: Většinou ano. Jednou ale za mnou přišla paní s tím, že je moc šťastná, a chtěla, abych jí vysvětlila, čím to může být...


žena a život: A čím to bylo?

Martina Lukášková: Ona to moc dobře věděla, jenom se se mnou o své štěstí chtěla podělit. Potkala totiž muže, se kterým se do sebe už před dvaceti lety zamilovali. Tenkrát to byla tajná, nenaplněná láska. A až po těch dvaceti letech došlo k naplnění jejich vztahu. Mezi tím si prožili jiná manželství. Dnes je oběma kolem šedesáti a spolu jsou konečně šťastní. Jsou jasným důlazem toho, že se nemá život a hledání nikdy vzdávat!


žena a život: Co když má naopak někdo v horoskopu něco moc špatného? Dá se tam vyčíst třeba smrtelné nebezpečí?

Martina Lukášková: Myslím si, že ne. Ani se mi nelíbí, když se astrologové takovými věcmi zabývají. Všechny negativní záležitosti v horoskopu se spíš snažím rozebírat tak, abych danému člověku poodhalila, k čemu mu můžou sloužit. Vezměme si třeba takovou žárlivost, která je většinou braná jako záporná vlastnost. Málokdo si ale uvědomuje, že vzniká v momentu, kdy nedochází mezi dvěma lidmi k vzájemnému sdílení. Samo o sobě to není špatné, je jen důležité si ujasnit, kdy a proč jsme začali žárlit.


žena a život: Učíte také v astrologické škole. Jaké předměty lze u vás studovat?

Martina Lukášková: Ve škole spolupracuji s astrologem Pavlem Turnovským. Učíme základy astrologie, také názvosloví, filozofii astrologie, a pak samozřejmě praxi. Pomáhám svám studentům, aby se nebáli mluvit, kombinovat...


žena a život: Co říká váš syn na to, že má doma maminku-astroložku?

Martina Lukášková: Nevidí v tom nic kouzelného, už tuší, co moje povolání obnáší. Ve škole se občas chlubí, že je maminka astroložka a tatínek obsluhovač parních kotlů. Zvláštní kombinace, že? Astroložka a topič... Na rodičovském sdružení si mě pak učitelky se zvědavostí prohlížejí jako nějakého "exota"!